V: Skoro to vypadá, že sis dala za úkol projít angažmá ve všech ostravských divadlech.
Po Národním a Bezručích teď míříš do Arény… A co Divadlo loutek, to Tě neláká?
O: Tam se ukončí má divadelní pouť. Ale pst!!! Tam to ještě nevědí…

V: Na posledním OST-RA-VARU Tě právě za pohostinskou roli v Aréně, Arkadinu v Rackovi,
hodně chválili, ale role afektované divy, ta se hraje skoro sama, ne?
O: Já že jsem afektovaná??? Kdo to řek?

V: A nepůsobí na Tebe tahle role i terapeuticky?
Přiznej se – jaký vlastní herecký zlozvyk (či manýru) jsi do ní zakomponovala?
O: Léčím se zásadně „zlatou“ a manýry žádné n e m á m !!!

V: Od Čechova k Shakespearovi… Tvou poslední rolí u Bezručů je čarodějnice.
Není to tak trochu symbolické?
O: Divadelní společnost Petra Bezruče je jeden velký symbol…

V: O některých ženách se to i hanlivě říká, že jsou čarodějnice, myslíš, že v některých chvílích toto může říct někdo také o Tobě?
O: V žádném případě.

V: Kdybys ale byla skutečnou čarodějnicí, nejen na jevišti, jaké kouzlo bys nejraději používala?
O: Fialový vibrátor, který umím proměnit v mohutného černocha Hezekiáše!!!

V: Takže závěrem – Álo, co bylo pro Tebe na těch třinácti letech u Bezručů vůbec nejčarovnější i nejkouzelnější?
O: Ztráty a nálezy… Toho druhého se mi dostalo měrou nebývalou!!!

V: V Misery hraješ šílenou fanynku slavného spisovatele, v Popcornu zase manželku režiséra, obtěžovaného neodbytnými fanoušky. Čemu nebo komu fandíš v reálném životě
O: Svým dětem!!! A potom primadoně zdejší opery, paní Evě Dřízgové.

V: A co bys byla schopna kvůli svému idolu podniknout?
O: Již podnikám: zakoupila jsem si barvu na vlasy – platinovou blond! Všechen cukr a sladkosti rozdala bezdomovcům (to zhubnu 10,85 kg jako Evuška), a protože jsem „šílená fanynka“, předplatila jsem si hodiny zpěvu u p. Klezly!

V: Ty jsi známa svou nechutí učit se texty nazpaměť. V Misery téměř neslezeš z jeviště,
je to v podstatě „tvoje kolo“. Máš už vymyšlenu variantu pro případ, že by Ti,
„čistě náhodou“, vypadl text?
O: To je podlé a sprosté nařčení, irelevantní. Ale i přesto mám tři varianty:

1. Mám pro tuto roli osobního sponzora. Firma Rexton (Siemens), která vyrábí naslouchátka pro sluchově postižené, pro mne vyrobí speciální stroječek, malý jak baterie do hodinek. Ten funguje na bázi vysílačky: Jiřinka vše napovídá a já jen opakuji. Má s tím prý zkušenost jedna známá česká herečka, říkal Tomáš Svoboda.
2. Jedna z tortur na kolegovi Vlasovi. Musí znát celou hru zpaměti, a když nebudu vědět, vrazím mu injekční stříkačku do kyčle, a myslím, že můj text odříká až do konce.
3. Nejsem zbabělá a jsem talentovaná. My se totiž nemusíme učit.

O generálkách herecký anděl strážný zatřepe s mou hlavičkou a všechno zapadne
jak ozubená kolečka do sebe – a bude! Jak prosté…

V: V poslední době hráli Tvé jevištní partnery samí mladí, krásní, ztepilí herci…
Líbí se Ti mladší muži i v soukromí?
O: Hmmm? E=mc2! V soukromí se mi líbí Jack Nicholson.

V: Nechápu, proč tak hodné a dobré ženě, jako jsi Ty, dávají v letošní sezóně samé role potvor. Čím si to vysvětluješ?
O: Vysvětlení je prosté: nové umělecké vedení konečně odhalilo moji pravou tvář.
Tak dlouho jsem musela čekat… :-)

V: Vraťme se opět na začátek. Tři premiéry, tři (až čtyři) režiséři.
Zkus je, ze svého pohledu, co nejstručněji charakterizovat.
O: Svoboda – infantilní dítě s mnoha vůněmi. V kombinaci s Valerií Schulczovou neuchopitelný režisér. Strašně mě baví a chtěla bych s ním miminka. Mikulášek – zádumčivý, temný, mladý muž… Pod krustou introverta těkají atomové částice génia… Januszek – Kóta: Dvacátý pátý záhyb srdeční. Směr: Sever – vertikálně. Meta: Podvěsek mozkový. Čas: Čtvrtstoletí! Mój wspaniały, cudowny kumpel. Celiński – Poprostu kocham Polaków! Andrzej jest klasa!