V.: A kdo se za tu dobu, cos v Ostravě nebyla, více změnil? Ty a nebo město?
O.: Těžko říct. Vracím se do Ostravy, která je teď určitě mnohem čistší a zelenější, ale pořád pro mě zůstává „takym fajnym“ městem se specifickou atmosférou. Já jsem prošla velmi různorodým obdobím svého života, takže změn proběhlo asi hodně.., ale mě ať posoudí zase Ostrava….

V.: Tvým příchodem se v divadle podezřele zvýšil počet lidí, co nejí maso. Není náhodou DPB ve skutečnosti tajnou vegetariánskou organizací?
O.: Samozřejmě, že ano. Pracují zde tajní agenti, kteří svůj záporný postoj k masu na talíři ještě nepřiznali před širokou veřejností, ale pak jsou tady také agenti, kteří během představení roztrušují mezi diváky rozemletý sojový granulát s bylinkami, který zvyšuje obranyschopnost organismu našich věrných diváků. Pracujeme tedy pro jejich i naše zdraví.

V.: Na fotografii ve foyer držíš v rukách odporně vyhlížející cáry masa, to pro tebe asi nebylo příjemné focení, že? A z jakého zvířátka ono maso vlastně bylo?
O.: Právě naopak, focení bylo výborné! Nápad s masem byl můj - ráda totiž mystifikuji. Fotograf Petr Hrubeš zase vymyslel prostředí a celkové vyznění fotografie. Maso jsem brala jako rekvizitu, myslím, že to byl hovězí bok… docela hezky rostlý.. a nevadilo mi, protože jsem ho nejedla. Smlsla si na něm Petrova psí asistentka fotografie.

V.: Zpátky k divadlu. Není to pro tebe maso po zkušenosti s velkým jevištěm v Olomouci hrát nyní tak blízko divákům? Musíš si na něco dávat větší pozor?
O.: Já hlavně doufám, že to není maso pro diváky…Měla jsem velký prostor olomouckého jeviště moc ráda, protože měl své kouzlo. Ale chyběl mi větší kontakt s divákem.Takže je to teď pro mě úžasná změna. Energie mezi herci a diváky je intenzivnější a užívám si taky variabilitu jeviště, díky které mám pocit, že každé představení hraji jinde.

(V = vyšetřovatel / O = obžalovaný)