V.: V našem divadle jsi ale už vystupoval. Jaký je, podle tebe, rozdíl mezi publikem bezručáckým a olomouckým?
O.: Hostovali jsme tu několikrát s dnes už bývalým Studiem Hořící žirafy. Hráli jsme tady, jestli si dobře vzpomínám, Janu z Parku, Roberta Zucca a Kostlivce: Vzkříšení. Ale nepoznal jsem tu, myslím si, to úplně obvyklé Bezručácké publikum. Ty pravidelné, věrné diváky, ty asi teprve poznám. Měl jsem ale pocit, že tady lidi víc tleskali, než v Olomouci.

V.: Tvůj první úkol bude nelehký, přezkušuješ hlavní roli v Trainspottingu. Jaké to je, nastoupit do rozjetého vlaku (trainu), respektive do nazkoušené inscenace?
O.: No, musíš hodně rychle hýbat nohama, abys dohonil ten poslední vagón, a pevně se chytnout nějakého madla. Hlavně tedy - ať dá pámbů - nespadnout pod ten vlak!

V.: V jedné olomoucké inscenaci jsi přesvědčivě hrál ulítlého punkera s dost extravagantním účesem. Musel ses hodně překonávat, nebo máš podobnou rebelskou náturu?
O.: To číro, co jsem měl na hlavě, bylo to nejmenší. Dost mě ten „mladý dospívající hoch“ štval, že se choval jak pětiletej. Ještě, že to byla komedie, takže nevadila jemná karikaturka. Když si to zpětně představím, tak bych mu nejradši dal pěstí, aby byl jaksi „méně hysterický“.

V.: Vím, že se pokoušíš přestat kouřit. Ve Story tě však čeká postava, která se dá označit skoro za notorického kuřáka. Jak z toho ven?
O.: Jsou tyto následující možnosti:

1. Režisér Honza Mikulášek to vymyslí tak, že moje postava kouřit zkrátka NEBUDE. A já potom budu po představení v divadelním klubu bojovat jen sám se sebou.
2. Moje postava kouřit bude, a to HODNĚ, a tedy i já budu potom v klubu po představení kouřit a budu se na Honzu vymlouvat, že mě má na svědomí.

Znáte snad ještě nějakou jinou možnost?

(V. = Vyšetřovatel / O. = Obžalovaný)