V: Ač jsi už matkou od tří dětí, stále Tě režiséři obsazují do naivek a hodných holčiček. Nevadí Ti, že nehraješ žádné skutečné potvory?
O: No jo, to je osud nás, modrookých blonďatých krasavic… Ty pořádné potvory mě teprve čekají, to teprve uvidíte, jak odhalím
svou pravou tvář! Teď vážně: největší „potvoru“ mám za sebou – vražedkyni Shirley v monodramatu „Jordan“. I když ona to spíš byla nešťastná, osudem zmítaná a k tomuto zločinu dohnaná holka.

V: Když si vzpomenu na „Nebezpečné vztahy“, „Morálku…“ nebo „Idiota“, mám pocit, že často také ztvárňuješ trpící, rozervané hrdinky. Trpíš ráda i v životě? Co je pro Tebe „skutečné utrpení“ (myšleno i čistě ironicky…)?
O: Nemám ráda trápení, kdo by ano? Proto žiju kýčovitě šťastný život á la mexická telenovela. Skutečné utrpení je pro mě život bez kofeinu.

V: V Popcornu hraješ divu z Playboye, umíš si představit, že by ses, stejně jako Brooke, svlékla pro nějaký pánský časopis? Co by to muselo být za nabídku, která by Tě k takovému kroku donutila (přivedla)?
O: Co by se, proboha, muselo stát s dámskou populací, aby tato nabídka skončila u mne? Ale čistě hypoteticky – doživotní renta.

V: A co nahota na jevišti, jak se díváš na současný trend nahých hereček (i herců) na divadle?
O: Vadí mi, moc. Tady podle mne platí: méně je více. Nahota tušená je víc sexy než ta skutečně viděná.

V: Po maturitě na konzervatoři Tě přijali na DAMU i na JAMU, Ty ses ovšem rozhodla pro Bezruče. Nelituješ zpětně svého rozhodnutí?
O: Jakékoli litování by bylo politováníhodné.

V: Tvůj sametový hlas se line různými ostravskými rádii, je pro Tebe rozhlas víc práce nebo koníček?
O: Rozhlas je báječný placený koníček. Příjemná změna a krásná práce s mikrofonem. Koníčků mám spoustu, žádný teď ale nerealizuji, čekám, až budu brát tu rentu – to na ně budu mít teprve čas!