divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
Federico García Lorca / Bernarda
Devět žen v uzavřeném domě a jeden muž pod okny.

Překlad Antonín Přidal / Režie Josef Janík / Inscenační úprava Petra Kohutová j.h. / Dramaturgie Petra Kohutová j.h. / Výprava Marta Roszkopfová / Hudba Radim Mroš Vaněk
Bernarda Zdena Przebindová / Augustias Kateřina Krejčí / Martirio Lucie Štěpánková / Magdaléna Marcela Čapková / Adéla Ivana Stejskalová / Amélie Markéta Haroková / Marie Josefa Miluše Hradská / Poncia Alena Sasínová-Polarczyk / Služka Petra Lhotská
premiéra 26. listopadu 1999 / derniéra 14. prosince 2001

Bernarda
Bernarda 

Bernarda pohřbila manžela a zůstává sama s pěti dcerami a svou starou matkou. Podle rodových zvyklostí se musí všechny uzavřít na osm let do smutku, dcery nesmějí vykročit z domu a jsou střeženy despotickou Bernardou a služkou Poncií. Všechny dcery by se chtěly vdát a žít normálním životem, ale naději má pouze nejstarší Augustias, která se má provdat za mladého krásného Pepe el Romana. Ten však miluje nejmladší Adélu. Obě sestry na sebe žárlí, ostatní tři jim závidí, všechny se navzájem špehují... dokud v domě nedojde ke krvavé tragédii.

FEDERICO GARCÍA LORCA patří k největším dramatikům 20. století. Nedožil se ani čtyřiceti let (1898-1936), a přece stihl vytvořit dílo, které pohnulo vývojem dramatiky, a to nejen španělské. Pocházel z nejjižnějšího cípu Španělska, z Andalusie, která má teplé moře, strmé zasněžené hory, hluboké lesy, pustiny i sluncem zalité vinice... Drsná i divukrásná příroda rodného kraje a andaluzské lidové písně se mu staly celoživotním zdrojem inspirace. Za studií navázal kontakt s mladými surrealisty, ale nenechal se jimi ovlivnit nadlouho. Jeho tvůrčí vývoj se na žádném bodě nezastavil.

Ve třicátých letech navštívil Lorca Spojené státy a Latinskou Ameriku, kde už byl tehdy známým autorem. Když se vrátil domů, ve Španělsku už řádila Frankova fašistická falanga. Lorca coby přesvědčený pacifista a pokrokový autor byl jedním z pronásledovaných, ale dlouho se odmítal skrývat a vysvětloval to slovy "Přece nebudou střílet básníky."

Své vrcholné dílo, Dům doni Bernardy, dopsal v roce 1936. Dva měsíce nato, jedné nelaskavé srpnové noci, byl Frankovými žoldáky odvlečen za Granadu a zastřelen. Na jeho tragickou a symbolicky působící smrt reagoval celý kulturní svět.

Ústředním tématem jeho divadelních her je život andaluzské vesnice, její velmi přísná morálka, diktovaná bigotním katolictvím a silně motivovaná velkými majetkovými rozdíly mezi venkovany. Lorcu zajímal vnitřní život lidí, zejména žen, spoutaných neúprosnými mravními konvencemi. V jeho hrách hrají hlavní úlohu city, touhy, vášně - vše, čím člověk projevuje chuť žít, ale co může projevit jen v nestřežených chvílích. Jeho ženským hrdinkám je i plakat dovoleno jen v noci, protože den jim přikazuje práci a kázeň.

Drama Dům doni Bernardy (nebo také Dům Bernardy Albové) uvádíme v komorní úpravě pod názvem Bernarda. Hrajeme ji na komorní scéně Márnice, jež nabízí úzký, bezprostřední kontakt jednajících postav s divákem.


Bernarda
Bernarda 
Bernarda
Bernarda


www.bezruci.cz