divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
michal šanda a další /
Bluesmeni
příběhy vyprávěné do tmy / nestabilní mezipříběhy o černých lidech / cesta ke kořenům blues a zase zpět – a ještě mnohem dál / černošská kapela na jevišti, divadelní spolek hledající nový výraz / a rozhlasový pořad k tomu / vydejte se po stopách svého temného já... / premiéra v listopadu 2011 v budově divadla loutek ostrava

Režie J. A. Pitínský / Dramaturgie Marta Ljubková / Hudba Matěj Kroupa / Scéna Jaroslav ČermákHynek Petrželka / Kostýmy Jan Štěpánek
Oscar Brent, spolehlivý milovník blues Norbert Lichý / Morgan Sanders, protřelý majitel buicku Lukáš Melník / 137, Sara Mae, nar. 1. 6. 1925, zemřela na pastvinách u Waco 1947 Tereza Vilišová / 567, Solomon House, nar. pravděpodobně 1888, zemřel na plantážích u Jeffeson City zřejmě 1907 Tomáš Dastlík / 52 A3, Tabitta Williamsová, nar. 1875 v deltě Mississippi, její stopa se definitivně ztratila o čtrnáct let později Sylvie Krupanská / 443, Rufus, nar. 7. 8. 1889, zemřel pod kopyty stád v Ch. kolem roku 1916 Michal Sedláček / 16A8, Bud Bister, nar. zřejmě 8. 3. 1887 v Dawson City, zemřel někdy v zimě 1901 pod drápy grizzlyho v Whitewoodu Ondřej Brett / 2B22, Singie Smithová, nar. v kolébce jazzu 1886 ? rodiče neznámí, nalezenec brooklynských ulic, zemřela neznámo kdy a kde Pavla Gajdošíková / 1085, John Secret Young, nar. někdy v září 1870 nebo 1871, zabit ranou z pušky při útěku z plantáží St. Paul v roce 1899 Jan Vápeník / 1704, Boodus Noone, nalezen u dveří sirotčince v New Persey 12. března 1893, umrzl v témže městě před barem Marry v lednu 1935 Dušan Urban
délka představení 1 hod. 45 min. / premiéra 11. listopadu 2011 / derniéra 15. listopadu 2012

Bluesmeni
Bluesmeni 

fotografie v tiskové kvalitě jsou ke stažení ZDE


fotografie z generální zkoušky


Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni

Bluesmeni
Foto: Tomáš Ruta
Bluesmeni 
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Foto: Tomáš Ruta
Bluesmeni 
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Foto: Tomáš Ruta
Bluesmeni 
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Foto: Tomáš Ruta
Bluesmeni 
Bluesmeni
Bluesmeni
Bluesmeni
Foto: Tomáš Ruta
Bluesmeni 


fotografie z první čtené zkoušky


Michal Šanda, Jan Štěpánek, Jan Antonín Pitínský, Jiří Krejčí, Marta Ljubková, Martin Františák, Michal SedláčekJan Antonín Pitínský, Jiří Krejčí, Marta Ljubková, Martin FrantišákMichal Sedláček, Norbert Lichý, Tereza Vilišová
Jan Antonín Pitínský, Marta Ljubková, Martin Františák, Michal Sedláček, Norbert LichýOndřej Brett, Micheala Krejčí, Pavla GajdošíkováHynek Petrželka, Jaroslav Čermák, Lukáš Melník, Tereza Vilišová
Michal Šanda, Jan Štěpánek, Jan Antonín PitínskýOndřej Brett, Micheala Krejčí, Pavla Gajdošíková, Dušan UrbanMichal Sedláček, Norbert Lichý, Tereza Vilišová
text, Michal Šanda, Jan ŠtěpánekLukáš MelníkJan Štěpánek, Jan Antonín Pitínský
Hynek Petrželka, Jaroslav Čermák, Ondřej Brett, Michaela Krejčí, Pavla Gajdošíková, Dušan UrbanJan Vápeník, Tomáš Dastlík, Sylvie KrupanskáDušan Urban

Blues 1890-1940 - první čtená
Blues 1890-1940 - první čtená 

fotografie z premiéry


Jiří Krejčí, Anna Petrželková, Petr Dubnaše milé uvaděčkyJohana Dubová s milými uvaděčkami
Tomáš Suchánek, Jan Vápeník, Petr LacinaTomáš Dastlík (ano, premiéru odehrál s pochroumanou nohou), Martin FrantišákJan Štěpánek, Martin Františák, J. A. Pitínský
Marta Ljubková na telemostuMichal Sedláček, Tomáš Dastlík, Petr Lacina, Sylvie Krupanská, Michaela Krejčí a dalšíMartin Františák, J. A. Pitínský
J. A. Pitínský, Tomáš SuchánekJ. A. PitínskýMichaela Krejčí, Tereza Vilišová, Dušan Urban, Filip Kapusta, Michal Weber, Pavel Johančík, Norbert Lichý, Pavla Gajdošíková
Tereza Vilišová, Martin Františák, Jiří KrejčíTereza Vilišová, J. A. PitínskýMichaela Krejčí, Tereza Vilišová, Martin Františák, Pavla Gajdošíková
Jan Štěpánek, Michal Sedláček, Dušan Urban, Jan VápeníkJ. A. Pitínský dostal bluesový nástroj... foukací harmonikuJ. A. Pitínský, Jiří Krejčí
Tereza Vilišová, Hynek PetrželkaAnna Petrželková, Johana Dubová, Tereza Dubová, Michaela Kadlecová, Lenka KrálováPavla Gajdošíková, Tereza Vilišová, J. A. Pitínský, Sylvie Krupanská
Tomáš SuchánekTereza Vilišová, Pavla Gajdošíková, J. A. Pitínský, Sylvie KrupanskáTomáš Suchánek, Tereza Vilišová, Pavla Gajdošíková, J. A. Pitínský, Sylvie Krupanská

fotografie ze zájezdu do Divadla v Celetné


J. A. Pitínskýpřišla se podívat i paní Dana HábováJan Vápeník, Tomáš Dastlík, Dušan Urban
Tomáš Suchánek a Marie Luisa Stiborováovacepotlesk ve vyprodaném sále
Marek Cpin, Jakub Žáček, Martin FrantišákLukáš Melník, Jan Štěpánek, Tomáš DastlíkTereza Vilišová

fotografie z derniéry


Tereza Vilišová, Sylvie KrupanskáJiří KrejčíLukáš Štěpánek, Patricia Glinská
derniéra BluesmeniLenka Králová, Micheala Kadlecová, Pavla Gajdošíková, Tomáš Suchánek, Jiří KrejčíDušan Urban, Lenka Králová, Jan Vápeník, Michela Kadlecová, Pavla Gajdošíková
derniéra Bluesmeni
derniéra Bluesmeni


Jak si Robert Boyer hazardně zahrával s vrchcáby osudu, až se dostal do spárů ďábla. Šíleně detektivní příběh z časů zrození blues mezi nekonečnými bavlníkovými plantážemi a řekou Mississippi. Život a legenda v zaprášeném světle archívních dokumentů uložených pod signaturou 82219 C v krabici od bot v depozitáři Noxubee County Library, 103 East King St. Macon.
(Michal Šanda)

Velikán českého divadla, Jan Antonín Pitínský, podruhé v Ostravě a podruhé u Bezručů. Režisér s osobitým pohledem na divadelní poetiku, jeho inscenace sbírají ceny u nás i na Slovensku. Blues v Pitínského podání budou milovat všichni.

Blues jsou dlouhý blond vlasy, splývající na záda. / Blues je pohled z okna basy na slunce, co zapadá. / Blues je možná všechno asi, když je smutná nálada. (Jaroslav Müller)


Pitínského příběhy vyprávěné u Bezručů do tmy


Docela nenápadně nastěhovali se do podzemí na experimentální scénu ostravského Divadla loutek Bluesmeni, které z černých hlav amerických otroků vysmutnili, inspirovaní slovníkem Michala Šandy Blues 1890-1940, Jan Antonín Pitínský a soubor Divadla Petra Bezruče. Nabízejí necelé dvě hodinky s písněmi, osudy a volnými asociacemi na styl čpící potem bavlníkových plantáží s kořeny ve spirituálech a gospelech Afroameričanů a v mrákotných stavech houpavých rytmů, z nichž se vykolébal jazz, regtime, rock and roll, punk, v poezii beatnici, v názoru hippies. Tedy celé dvacáté století. Nebýt Pitínského vrozeného donquijotství, možná se s pomocí Šandova slovníku vyklubalo na jevišti pár osudů - Sary Mae, Solomona Househo, Tabitty Williamsové, Rufuse, Booguse Noona... Narození byli často bez údaje a skončili stejně tak, v lepším případě s poznámkou "na pastvinách, pod drápy grizzlyho, na plantáži, zabit ranou z pušky". Letem světem blues obstarávají v první části podivuhodného pugétu Norbert Lichý a Lukáš Melník jako hlasatelé živého pořadu Story of the Blues Rádia KQFC v konkrétním dni 22. června 1940. Datum náhodné? Uzavření příměří mezi Francií a Německem, tedy její porážka. O rok později začala blesková válka proti SSSR. Takové asociace se stanou oprávněnějšími při pokusu interpretovat druhou část Pitínského Bluesmenů, která je koláží z textů Rilka, Jarmushe, Kaurismäkiho, Morissonové, Heinera Müllera, ale i Naděždy Plíškové, Milana Ohniska a Pitínského. V typické režisérově mozaice není lehké se orientovat. Promítá se do ní spletitá historie 20. století. Herci téma naplňují pokorně, jsou přesní ve výrazu, stylu. Na zvláštní scéně Jaroslava Čermáka a Hynka Petrželky jim pohyb ztěžují vratké praktikábly na pérech - jako území zničená lidskými zemětřeseními. Inscenace je to výlučná.

Autor: Jiří P. Kříž / Právo / 14. listopadu 2011


Bluesmeni v podzemí


S odstupem šesti let se do Divadla Petra Bezruče vrátil divadelní mág J. A. Pitínský, aby tu spolu se souborem vytvořil hru Bluesmeni. Žánrově těžko zařaditelný útvar autor charakterizoval jako „Bizarní hudebně dramatickou koláž na téma samoty, smrti a nějakého podivného pocitu lásky“. Pozoruhodná inscenace měla premiéru 11. listopadu v podzemních prostorách alternativní scény ostravského Divadla loutek.

Prvotní inspirací byla kniha Michala Šandy nazvaná Blues 1890-1940, obsahující 51 fiktivních portrétů mississipských bluesmenů. Vlastně to byla stejnojmenná rozhlasová hra, jejíž motivy Pitínský použil jako osnovu první části díla. Příběh se odehrává ve smyšleném městě Tupelo, citovaném v jednom z blues. Protagonisty jsou dva rozhlasoví hlasatelé, kteří za horkého červnového dne roku 1940 uvádějí nahrávky slavných bluesmenů a prokládají je fiktivními osudy a historkami ze života zpěváků. Když mají mikrofony vypnuty, sklouzává jejich dialog do osobní roviny napjatých vztahů.

Druhá, značně delší část hry je náladou temnější, „bluesovější“. Je uvozena zpěvem blues doprovázeným kytarou a piánem, postavy v černém a se začerněnými obličeji vzpomínají na těžký úděl černochů z plantáží. Děj se odvíjí v několika scénách, kdy se hudba ztiší a místy vytrácí - podobně jako mizí čerň z obličejů herců. Postupně sledujeme výpovědi a dialogy nešťastné ženy, která je médiem spojeným s anděly, jeptišky líčící radosti i omezení svého života, taxikáře vyprávějícího pasažérům o umírání narozeného dítěte, čtyř osamělců řešících v kavárně svou bezvýchodnou situaci, slepé prostitutky při styku s černochem, muže v kafkovské situaci, kdy jej nepoznává manželka ani jeho rodiče, dívky horečnatě lamentující nad životem. Inspirace k druhé části byla pestrá: motivy z filmů Jarmusche a Kaurismäkiho, tvorba Naděždy Plíškové, Daniela Micky, Toni Morrisonové a dokonce R. M. Rilkeho. Autor jmenuje i knihu Jana Balabána Jsme tady, kde se mluví o blues: povídka o tom, jak spáchat sebevraždu ve Starých Hamrech ve hře „nějak podprahově“ je.

Jednotícím prvkem hry je blues - jak hudba, tak pocit životní situace. Pitínský říká: „Blues je způsob vyjádření, které je klidné, které zaznamenává, popisuje a vrství nejskromnějším způsobem jevy, např. potopu, odcházející ženu, přicházející lásku nebo přijíždějící vlak…Blues to jsou slzy i smích, je v něm hluboký stesk a podiv nad životem a smutek, že nelze o životě říct nic jiného než to, co se právě odehrává. Skrývá se v tom frajerství, že se nic nedává najevo, a taky ty ponožky se zlatými hvězdami, ty naleštěné kytary…“

Scénický prostor se utápí v černi, pozadí tvoří posuvná kulisa s nápisem Blues, jen předsunutý laťkový rošt uložený na pérech je trochu světlejší. V první, statičtější části jsou v popředí u mikrofonů hlasatelé v hnědých oblecích, na pozadí se objevují ve strnulých pózách či zpomaleném pohybu černé postavy. V druhé části dodávají hereckému projevu dynamiku akce na pérovém roštu, vratkost pohybů jakoby zdůrazňovala pocit životní nejistoty. Hudba Matěje Kroupy přitom citlivě doplňuje rytmy blues.

Pitínský stále hledá nová témata a formy, jeho inscenace jsou někdy kontroverzní, ale vždy z nich něco silného v divákovi natrvalo zůstane: ať jde o jeho vlastní satiru nebo dramatizaci starého románu či temné poezie anebo nezvyklé pojetí národní opery. V DPB už pamatujeme jeho magickou inscenaci dvou her Jona Fosse spojenou v jednom příběhu s názvem Syn.Zima. Nenápadný, tiše hovořící režisér je plný fantazií hýřících nápadů a řešení, pro které dovede nadchnout herce a přimět je k mimořádným výkonům. To platí pro všechny bezručovské herce, vedle charismatických osobností jako jsou Lichý, Melník či Dastlík, byla pro mne perlou Tereza Vilišová v roli jeptišky a slepé prostitutky. Nutno dodat, že křehká, skicovitá studie Bluesmeni se snadno divákovi nepoddává a vyžaduje, aby se na její strunu naladil a pozorně vnímal.

Autor: Milan Líčka / OstravaBlog / 20. listopadu 2011


Bluesmeni aneb Příběhy vyprávěné do tmy


Ostravské Divadlo Petra Bezruče si k režii inscenaci hry Bluesmeni pozvalo Jana Antonína Pitínského.

Ten spolu dramaturgyní Martou Ljubkovou sestavil scénář, a při jeho tvorbě vycházel z fiktivní antologie blues, kterou si vymyslel Michal Šanda a kterou vydalo brněnské Nakladatelství Petrov v roce 2000, dále pak se ve scénáři objevují fragmenty textů Jima Jarmusche, Rainera Marii Rilkeho, Naděždy Plíškové, Daniela Micky, Akiho Kaurismäkiho, Heinera Millera, Milana Ohniska, Toni Morrisonové , úryvky novinových článků, a jak stojí v programu, také denní chvíle, řeči, polibky, gesta, chůze, jehňata, voli, sýpky, Petr Kalandra a další a další.

Jevištní koláž, ve kterou vše nakonec vyústilo, nese jednak znaky poetiky ostravských Bezručů, tedy hereckou osobitost projevu spojenou s jednotlivými členy souboru a specifickou syrovost, jednak znaky Pitínského režijního rukopisu, ve kterém nikdy nechybí obrazy vnitřních procesů jednotlivých postav a dějů.

V první části hry se před očima diváků odehrává přímý přenos z vysílání rozhlasové stanice specializované na blues. Postavy dvou rozhlasových moderátorů zde ztělesňují Norbert Lichý jako spolehlivý milovník blues Oscar Brent, Lukáš Melník coby Morgan Sanders, muzikant a majitel buicku, vozu, odstaveného na parkovišti za jazzovým klubem a sloužícího občas coby útulek milenců, a do třetice Jan Vápeník, tajemný to bluesmen Robert Boyer.

Zatímco se z rozhlasového studia do éteru šíří nahrávky slavných bluesových skladeb zaznamenaných někdy na začátku minulého století, v pozadí scény ožívají „duchové blues“, mužské a ženské postavy s černou tváří, které jakoby vystupovaly z času a z podvědomí.

Režiséru Pitínskému se tu daří ztělesnit samotnou podstatu hudebního žánru, která podle režiséra rozhodně není tím obecně zprofanovaným černým smutkem duše. Ne, Jan Antonín Pitínský inscenuje život se všemi jeho radostmi a strastmi, a jeho režijní vyobrazení vnitřních duševních pochodů účastníků jednotlivých příběhů je hlavním obsahem inscenace.

Milování slepé dívky s černochem a orgasmus ztělesněný něžnou dívčí postavou v bílém doprovázenou drsným i něžným kytarovým sólem, mužská snaha vymanit se z vnitřní samoty a lidské opuštěnosti, pláč vlastní ženou podváděného muže nebo volání syna, kterého nepoznají ani vlastní rodiče, to vše se zde skládá do mozaiky obrazově i obsahově tak bohaté, že divák nemá čas na vydechnutí.

Autoři scény, Jaroslav Čermák a Hynek Petrželka, kteří si říkají Horký stín, navrhli úzké prkenné molo podepřené pérovými tlumiči – všechno se tu houpe, nic není pevné, a houpavý rytmus blues je doprovázen skřípěním mola, přes které nastupují postavy do parníku na řece Missisippi nebo milenci vystupující z moře hudby na ostrov ztracený v moři lásky. V pozadí se přesouvají velké černé panely s koncertními plakáty a fotografiemi.

Herci hrají, tančí, zpívají, stepují, buší do kytar a rytmických nástrojů, v lyrických vícehlasech si hrají na černošské vokální skupiny, plynule přecházejí z černé pleti do bílé a naopak. Divadlo Petra Bezruče spolu s J. A. Pitínským dávají najevo, co je podle nich blues.

Ostrava je tu také přítomna, a to slovy Jana Balabána z knihy Zeptej se táty: Blues, jedině blues, to je to, co postavíš mezi sebe a svoji smrt. Není žádná naděje, na tvé situaci se nic nezlepší, jenom o ní zpíváš, a to znamená, že ještě žiješ.

V podání ostravské Divadla Petra Bezruče tu však nežije jen člověk a blues, ale plně svým životem pulsuje divadlo jako takové.

POŘAD MOZAIKA ZDE

Autor: Ladislav Vrchovský / ČRo 3 - Vltava / 21. listopadu 2011


plakát k představení Bluesmeni


Bluesmeni


Re: jan
Co myslíte vy? O životě?
06.05.2012 21:41 | někdo neznámý
jan
o čem to bylo?....
05.05.2012 13:20 | někdo neznámý
Bluesmeni
Herecké výkony vynikající !!!
Neschopnost poznat režisérův záměr bez zalosti toho, co tím chtěl autor říct....některé prvky mi tam vyloženě vadily( např. skákající majitel domu....), zbytečná hrubost...

Ale opět : herci vynikající - ostatně jako vždy !!!
14.03.2012 13:07 | Jana B.
www.bezruci.cz