petr kolečko / Láska, vole east side story / příběh o lásce mezi lahváči a vodkou s redbulem / svět šampónů a svět pankáčů / pudli nemusí být vždy tím, čím se zdají být
Režie Tomáš Svoboda / Dramaturgie Petr Kolečko / Výprava Nikola Tempír, Anna Forstová / Hudba Karel Albrecht
Tequila (bubenice) Kateřina Krejčí / Debil (kytarista) Jan Vápeník / Sádlo (basák) Norbert Lichý / Etién (zpěvák) Ondřej Brett / Dolly (klávesák) Michal Sedláček / Ricardo (kytarista) Lukáš Melník / Lucka (sestra Tequily) Zdena Przebindová / Vločka (pudl) Tomáš Dastlík / Patnáctky 1a, 1b, 1c Pavla Gajdošíková / Patnáctky 2a, 2b, 2c Tereza Vilišová / Ben (manager) Dušan Urban
délka představení 1 hod. 40 min. / premiéra 9. září 2011 / derniéra 16. listopadu 2012
Punk's not dead!O Petru Kolečkovi se říká v divadelních kruzích, které jsou ovem černější než oči nejvykřičenější pornohvězdy, že je jedním z mála, ne-li vůbec jediný, kdo dokáže napsat neotřelý, ale přitom docela klasický dramatický text. S Danielem Špinarem už dvakrát dobývali kategorii Hra roku v bludišti Cen Alfréda Radoka: Kauza Salome à Oscar Wilde a Kauza Medea na půdoryse Euripida. Namátkou: Jaromír Jágr, Kladeňák – samozřejmě v Kladně, Pornohvězdy a novinka Vejce v NoD Roxy, Britney Goes To Heaven a Pornohvězdy v ostravském Divadle Petra Bezruče... Schválně jsem vynechal jeho další double: parádní Lásku, vole. Absolventská inscenace studentů DAMU v roce 2007 a od září 2011 lahůdka v Ostravě. V Disku s režisérem Janem Frišem, v Divadle Petra Bezruče s Tomášem Svobodou. Rozdíl základní: Pražská inscenace mířila s generací autorů a herců ke stejné věkové skupině diváků. „Punková hra o punkové skupině. Chtěli jsme měnit svět,“ trvá na programovosti dílka dramaturg Jan Tošovský. Trochu klame tělem, protože Láska, vole byla už tehdy o proměnách a střetu životního stylu. Od protestů a provokací hrocených nejprve proti establishmentu s jeho měšťáckými hodnotami odklání se už také pěkná řádka vrstevníků: k opojení penězi, blahobytem. Rezignuje na vlastní názor a vydává se na cestu do říše tvůrčí duchovní bídy. V Ostravě si to Kolečko se Svobodou namířili znovu do vícegeneračního souboru, se kterým si ovšem rozumí. Aniž to možná na začátku práce tušili, obohatili hru o mezigenerační střet. Způsobem strhujícím; zprvu sarkastickým, nakonec ale uzemňujícím, na hony vzdáleným pitomosti známého volebního spotu, z vlastní blbosti stvořitelů vystříknutého „hukni na dědu a bábu“. Výsledný artefakt uňahňali autoři u Bezručů s brilancí cizelérů. Na jedné straně vypatlaní, pivem a jinými legálními drogami zmožení, paradentózou, paranoiou, předčasnou stařeckou demencí a zkamenělou revoltou v duši trápení pankáči. Děti svobodnějšího juknutí na svět šedesátých let. V nové době ztrácejí ti pětapadesátníci energii, cíl, smysl života i radost z hraní. A proti nim „šampóni“. Ve fitcích pěstění, makeupovými vrstvami krášlení, bělostně voňaví týpci kapely Koloušci. Husákovi vnuci, módní vegani, milovníci klidu a všeho líbivého. Cílevědomí, nezviklatelně mírní kliďasi. Bez playbacku na pódiu nedají ani ránu. Ta životní má teprve přijít. Až po hrubost, vraždu a ztrátu tváře. Dosazené věkové přepólování učinilo z ironického pohledu na sebe sama perfektní otisk naší doby. Láska, vole je o ztrátě iluzí z proměny naivních vizí o společenské napravitelnosti, o lidech tváří v tvář nejprve blbé náladě a posléze deziluzi z mocenské neproměny s cílenou likvidací myšlení, kultury a kulturnosti. Není náhodné, že se sympatie diváků, u Bezručů také převážně mladých, přesýpají na stranu punku, který je názorem i pózou, ale v řádu věcí. Punk's not dead! Autor: Jiří P. Kříž / Literární noviny / 9. února 2012 fotografie v tiskové kvalitě jsou ke stažení ZDE
fotografie z generální zkoušky
fotografie z první čtené zkoušky
fotografie z premiéry
fotografie z derniéry
Režisér Tomáš Svoboda a dramatik Petr Kolečko už se zase chystají rozvířit smog nad konfekčním divadlem. Petr Kolečko získal s hrou Láska, vole Cenu Evalda Schorma. Příběh dvou znesvářených hudebních stylů a jejich interpretů s prvky sci-fi či pohádky si zahrává s oblíbeným motivem obou autorů a tím je showbusiness a všechna jeho klišé. Rozhovor s režisérem Tomášem SvobodouOproti původnímu textu hry došlo ke generačnímu posunu. O čem je Láska, vole dnes? Téma zůstalo je to o lásce. Jen s malou drobnou změnou, že dívkám není něco přes dvacet, ale něco přes padesát. Není to o gerontofilii a ani o jiných úchylkách, je to o lásce, která je jenom divná. Ale pořád je to láska.
Úprava textu pro DPB Láska, voleKrok dramaturgie Divadla Petra Bezruče uvést mou Lásku vole nás s Tomášem Svobodou docela překvapil. Na druhou stranu Martin Františák je, jak známo, starý pankáč, takže mu mohlo být to téma blízké. A to natolik, že se ani moc netrápil tím, že Láska vole byla napsaná na tělo absolventskému ročníku DAMU v roce 2007. Tedy lidem, kterým bylo všem 24 let. Když si Tomáš Svoboda zamyšleně třel svou bradku a já si stejně zamyšleně třel tři chlupy na bradě a přemýšleli jsme o tom, jak hrát Lásku vole s vícegeneračním souborem profesionálního divadla, nakonec nás napadlo, že všechny postavy punkové kapely nejen ztvární herci střední generace, ale že se tyto postavy na střední věk i přepíšou v samotném textu. V úpravě Láska, vole tak k původnímu konfliktu ve hře mezi „šampóny“ a „pankáči“ přibývá ještě střet generační. A podobně se i trochu mění pohled na
nyní pětačtyřicetiletou bubenici Tequilu, která se údery do blan bubnů snaží vyplašit neodbytný cit lásky. Otázkou však stále zůstává, kolik je pudlovi…
Láska vole v pražském divadle DISKLáska vole je jedním z hrstky studentských činoherních textů, které byly uvedeny jako absolventské inscenace na pražské DAMU. Vedle Lásky vole se za posledních 15 let podařilo dostat na prkna DISKU jako absolventskému titulu katedry činohry již jen jedné studentské hře, kterou byla Pastička Markéty Bláhové-Bidlasové, jež je dodnes řazena mezi nejlepší české původní hry poslední doby vůbec. Uvádění textů studentů v rámci absolventských inscenací v DISKU je stále na katedře činohry určitým tabu. Láska vole toto tabu v prosinci roku 2007 prolomila především díky „benevolenci“ ročníkových pedagogů Darii Ullrichové a Jana Nebeského a také velké víře tehdejšího ročníku DISKU v autorské divadlo.
|