divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
Brian Friel / Léčitel
tři životy, které osud svedl dohromady / čtyři monology tří postav / tři subjektivní pohledy na jeden příběh / kočující léčitel, jehož talent je prokletím i požehnáním / jeho žena, která mu obětovala své společenské postavení i rodinné zázemí / jejich ošuntělý manažer, který vlastně ani neví proč s nimi stále zůstává / typický irský venkov / strach z neúspěchu, životní tragédie, zvraty a zklamání / česká premiéra! / koprodukční projekt činoherního studia ústí nad labem, divadla petra bezruče a pražského divadelního spolku kašpar / hrajeme v komorní scéně Márnice

Režie Filip Nuckolls
Frank Hardy, léčitel Jakub Špalek / Grace, jeho žena Markéta Haroková / Teddy, jeho manažer Matúš Bukovčan
délka představení 2 hod. / premiéra 17. října 2012 / derniéra 10. prosince 2013

Léčitel
Foto: Michal Hladík
Léčitel 

A víra tvá tě podle Friela uzdraví


Z Ústí nad Labem (úterý) přes Ostravu (středa) do Prahy (čtvrtek) doputují spojené síly Činoherního studia, Divadla Petra Bezruče a Divadelního spolku Kašpar. Od 16. října představují tři herci tří scén ze tří měst společnou českou premiéru Léčitele irského dramatika Briana Friela. V překladu Ester Žantovské, v režii Filipa Nuckollse.

Monology na téma lidového, spíše duchovního než praktického léčitelství, vyjadřují ve spektru divadelního života buď narůstající zoufalství z podfinancování české kultury, jíž nezbývá než se spojovat k přežití, nebo je výsledkem dlouhodobější spolupráce na ose české a moravské alternativy. Vypadlo z ní jen do sebe zahleděné Brno.

Tři v tom

Je třeba ještě podotknout: Premiéru Frielova Léčitele ohlásilo na internetu jako první Divadlo Soliteater v režii Jaroslava Kodeše, ale až na prosinec. Možná to napovídá, že jednoho z největších současných dramatiků britského souostroví (*1929) začneme konečně víc objevovat také v Česku.

Léčitel - to jsou bilanční vyznání à la these postav, které se na jevišti potkávají jen z vůle režiséra inscenace. Ten ve Frankově proslovu nechal Grace a Teddyho tiše přihlížet apoteóze zázračnosti, podle jiných jen šarlatánství a manipulaci.

Ti tři z různých úhlů nahlížejí, každý po svém, společně sdílený prostor v uplynulém čase. Takže jsou vlastně stále spolu. Vyprávějí o stejných zázracích i karambolech, o lidské bídě, o mizérii velikášství, o jeho rubu na cestě k osamění. Oním guru kráčejícím od zázraku uzdravování k jeho fetišizaci a znehodnocování je Frank Jakuba Špalka (Kašpar). Věří léčitel sobě, nebo se spoléhá na náhodu a pravděpodobnost? Sebevědomí střídá životní nejistota a živoření; v metafoře severního konce světa, za kterým je už jen bídné nic.

Frankovou partnerkou je Grace Markéty Harokové (Bezruči). Aspoň ona mu věří? Jestli ano, její duši ubíjí samota vedle sebestředného solitéra. Jako by ti dva spolu sdíleli porozumění jen ve vzácných chvílích dílčí úspěšnosti. Městu a světu

Oživením chmurných bilancí je Teddy Matúše Bukovčana (Činoherák), člověk z té zvláštní trojice nejpraktičtější, vykládající léčitelství jednoznačně jako umělecký žánr, při troše štěstí i výdělečný. Všichni totiž rádi vzpomínají na plnou šrajtofli nejvděčnějšího uzdraveného.

Možná by chvályhodnějším poselstvím „urbi et orbi“ tří scén bylo téma pichlavější. Činoherní studio i Divadlo Petra Bezruče takové inscenace umí. Při vší úctě k Frielovu dílu, také on dokáže napsat cajtštyky, Léčitel k nim ale nepatří. Míří k intelektuálně obrazné výlučnosti, což bude drhnout hlavně v přímočařejší Ostravě.

Činoherní studio, Divadlo Petra Bezruče, Divadelní spolek Kašpar -  Brian Friel: Léčitel. Překlad Ester Žantovská, režie Filip Nuckolls, dramaturgie Lenka Bočková, kostýmy Petra Krčmářová. Premiéry 16. 10. Ústí nad Labem, 17. 10. Ostrava a 18. 10. 2012 Divadlo v Celetné Praha

Celkové hodnocení: 55%

Jiří P. Kříž / Právo / 17. října 2012


Zázračný léčitel


Inscenace hry Briana Friela Léčitel je pozoruhodná už numerologicky: projekt tří divadel ze tří měst se třemi herci. Monodrama o zázračném léčiteli, jeho ženě a impresáriovi, kteří vyprávějí o putování po velšském a skotském venkově, nastudoval a titulní roli ztělesnil Jakub Špalek z pražského Divadelního spolku Kašpar, jeho partnery jsou Markéta Haroková z Divadla Petra Bezruče a Matúš Bukovčan z ústeckého Činoherního studia. Ostravská premiéra sugestivní psychologické studie se uskutečnila v komorním prostředí bezručovské Márnice 17. října.

Na temnou scénu plnou židlí obrácených k publiku přichází Jakub Špalek jako léčitel Frank Hardy a vypráví o tom, jak v dětství objevil svou vlohu. Brzy odešel z domova a už dvacet let objíždí zapadlá velšská a skotská sídla, jejichž cize znějící keltské názvy si cestou opakuje. Najmou sál, vyvěsí plakát a pak přijde ta chvíle. Dohraje gramofon, on vstoupí do sálu a v jakémsi transu obejde přítomné. Je to jen show, někdy dojde k zázračnému uzdravení, většinou však ne, a tak pochyby nad svými schopnostmi zahání lahvemi whisky. Mluví o složitých vztazích s ženou a vzpomíná na okamžiky společného života, Černě oděná Markéta Haroková jako Grace vypovídá, jak s Frankem z domova uprchla, obdivovala ho i urážela, byla silnější, ale visela na něm, opustila ho a vrátila se. Mluví o mrtvém dítěti a potratech, o hlučném impresáriovi a jeho otravné gramodesce. Teď bydlí v Londýně, navštěvuje lékaře, ale už otupěla. Matúš Bukovčan jako impresário Teddy se zamýšlí se nad životem s umělci, vážné věci nechtěně zlehčuje. Osvětluje vztahy léčitele a jeho ženy i klíčové události, které v jeho podání jejich osudy doplňují a naplňují…

Díla uznávaného irského dramatika Briana Friela (1929) jsou úspěšně inscenována v Británii i na Broadwayi, v českých divadlech se uvádí např. jeho hra Proměny a tragikomedie Láska paní Katty. Monodrama Léčitel se strukturou odlišuje, ve čtyřech postupných výpovědích se skutečná realita před divákem odhaluje až skládáním subjektivních úhlů pohledu tří postav, rekonstrukcí a doplněním toho, co bylo řečeno či jen naznačeno. Hra má vlastně dvě témata. Tím prvním jsou osudy postav, jejichž život byl svázán dlouhých dvacet let. Tím dalším je léčba vírou či autosugescí, jak ji třeba známe ze zázračných míst, kam putují postižení. Léčitel má podobný dar vzbudit v lidech víru a jako zázrakem je uzdravit, anebo, jak sám říká, smířit se s údělem, kterému vzdorovali. Ale vždyť podobně působí i umění s katarzním účinkem, takže lze hru chápat také jako meditaci nad odpovědností umělce ve společnosti.

Jakub Špalek suverénně ovládá svůj projev, nejprve klidný a vyrovnaný až malinko znuděný, zároveň z něj cítíme hrdost na své schopnosti i moc nad partnery, později i pochyby a traumata, a nakonec úlevu, s níž onoho krásného zářijového rána kráčí vstříc svému osudu. Z Markéty Harokové vyzařuje charisma tragické hrdinky, vzdělané ženy, která vše ovládá svou dostředivou silou, statečně přemáhá životní rány, ale nakonec se musí vyrovnat se samotou. Matúš Bukovčan ztělesnil impresária jako výřečného člověka z lidu, obdařeného zvláštním humorem a svéráznou filozofií. Svého hrdinu obdařil laskavýma očima i ústy a zpěvavou intonací hlasu, jímž bez zastírání vylíčí události a dovypráví celý příběh.

Monodrama je náročný úkol pro režiséra a pro herce, ale i pro vnímání diváka. Nepřetržitý monolog je obtížná dramatická forma a jeho zvládnutí je pro herce velká výzva. Musí udržet neustálé soustředění diváka, ovládnout jej silou své osobnosti, být s ním spojen neviditelnou nití a vést s ním jednohlasý dialog. Inscenace Léčitele tyto požadavky splnila dokonale, každý ze tří herců má potřebné charisma, devízou je i dobrá artikulace, vždyť při minimu akce na jevišti záleží na každém slově. Takže opět jedno představení, které v mysli dlouho dožívá…

Milan Líčka / Ostravablog / 5. listopadu 2012


Jenom mezi židlemi


Na trase Ústí nad Labem - Praha - Ostrava probíhá čilá spolupráce už dlouho, zejména ovšem v podobě četných vzájemných hostování. Je to logické spojenectví: Činoherní studio, Divadlo Petra Bezruče a spolek Kašpar spojuje nejen srovnatelná velikost jeviště, ale i divácká adresa a ne snad hned podobné, ale přinejmenším kompatibilní poetiky. Nyní se tyto scény sdružily pro vytvoření koprodukční inscenace - a volba padla na třicet let starou hru Briana Friela Léčitel.

Režíruje Filip Nuckolls, z každého divadla přichází jeden herec: titulního kočovného "léčitele" Franka Hardyho hraje pražský Jakub Špalek, jeho ženu Grace ostravská Markéta Haroková a manažera Teddyho ústecký Matúš Bukovčan. Ty tři postavy spolu při svém kočování po skotském a velšském venkově cosi zažily, něčím si prošly a nějak (vesměs nejspíš ne moc dobře) to s nimi dopadlo - a ve třech půlhodinových monolozích (a jednom kratším čtvrtém) o tom ze tří různých úhlů pohledu vyprávějí.

Na jevišti zaznamenáme jen náznak scénografie (řady dřevěných židlí na jevišti odkazují k hledištím venkovských sálků), s jednoduchými dobovými kostýmy - zkrátka jde o divadlo literární, stojící bytostně na textu. Jeho interpretaci lze označit za vesměs adekvátní, ovšem nikterak brilantní: zejména Matúš Bukovšan je sice slušný herec, ale k nejlepším "šprechrům" českých scén vskutku nepatří, u Markéty Harokové zase občas zarazí náběh na vzláštně strojenou intonaci.

Koprodukční Léčitel neoslní technickou brilancí ani režijním pojetím - Nuckolls se omezuje na práci s textem a jednoduché aranžování v prostoru. Výsledek tak můžeme označit za celovečerní vyprávění mezi židlemi. S velkou pravděpodobností neurazí - ale míra případného nadšení je, obávám se, přímo úměrná tomu, jak koho příběhy téhle trojice zaujmou.

Michal Zahálka / Divadelní noviny / 19/2012


Fotografie v tiskové kvalitě najdete ke stažení ZDE.


fotografie z generální zkoušky


Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel

fotografie ze zkoušení Léčitele


Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel
Léčitel

Léčitel
Foto: Michal Hladík
Léčitel 

fotografie z ostravské premiéry


Filip NuckollsJiří Krejčí, Jakub Špalek, Markéta HarokováMatúš Bukovčan, Filip Nuckolls, Jiří Krejčí
Daniela Jirmanová, Markéta Haroková, Štěpán PáclStáňa RožnovskáMatúš Bukovčan, Filip Nuckolls
Léčitel
Léčitel


O autorovi


Brian Friel je dramatik, spisovatel a režisér, který se narodil v Irsku. Tomu také zasvětil velkou část své tvorby – zabývá se irskou historií, reaguje na současnou politickou, společenskou a kulturní situaci a zároveň se zaměřuje i na mezilidské vztahy.

V roce 1980 spoluzaložil divadelní společnost Field Day, která má svou činností přispívat ke zmírnění a omezení tamních politických i náboženských konfliktů.

Jako první hru uvedla Frielovi Proměny (Translations, 1980), kterou Kašpar premiéroval v roce 1997 Nyní se tento slavný irský autor na repertoár Kašparu vrací s hrou Léčitel.

Tvůrčí tým


PŘEKLAD – Ester Žantovská / REŽIE – Filip Nuckolls / DRAMATURGIE – Lenka Bočková / KOSTÝMY – Petra Krčmářová / FOTOGRAFIE Z PŘEDSTAVENí – Michal Hladík

3 herci, 3 divadla, 3 premiéry…


Česká premiéra této hry vzniká jako společný projekt Činoherního studia Ústí nad Labem, Divadla Petra Bezruče z Ostravy a pražského divadelního spolku Kašpar.

Fenomén léčitelství


Léčitelství je diagnostická a léčebná činnost, kterou vykonává léčitel, tedy osoba bez odpovídajícího lékařského vzdělání. Léčitelství existuje od nepaměti, právě tak jako choroby. Některé jednoduché léčebné postupy se staly součástí lidové kultury, jiným, především bylinářství a léčení přírodními metodami se věnovali léčitelé, resp. šamani, kteří měli už větší znalosti chorob a léčivých prostředků nebo také vhodné schopnosti. V historické době se pak léčitelství stalo uznávanou činností, která vyžadovala i určité vzdělávání. Někteří léčitelé mluvili jen o léčebné síle vyzařující z rukou. První zmínky o léčení přikládáním rukou najdeme u autora z Hippokratovy školy v Řecku v 5. století př. n. l. Později bylo léčení vztahováním nebo přikládáním rukou na čelo nebo nad nemocné orgány součástí různých křesťanských praktik. Přesnější informace o takových metodách však pocházejí teprve ze 17. století, kdy byly navrženy propracovanější, standardní postupy.

Léčba vírou


Z originálního názvu hry Briana Friela Léčitel (Faith Healer, 1979), kdy faith je víra a healer léčitel, jasně vyplývá, že Frank Hardy léčí vírou ? jako léčení vírou se označují terapeutické postupy, u nichž je nositelem léčebného efektu víra pacienta v Boha, osobu léčícího nebo víra v úspěšný výsledek léčby. Takovou osobou bývá léčitel, mystik, guru, nebo mesiáš s mimořádnými vlastnostmi a schopnostmi, člověk s určitým charismatem. Místo léčení vírou se proto někdy mluví o léčbě charismatické nebo přesněji o léčbě sugescí. Sugestivní efekt je zvlášť silný, má-li víra povahu náboženskou, když pacient věří v nekonečné možnosti nadpozemské osoby, Boha. Léčením pomocí víry se už ve středověku zabývaly některé náboženské řády. V moderní době, od poloviny 20. století, se uvnitř křesťanských církví, jak protestantských, tak katolických, šíří tzv. charismatické hnutí, jehož cílem je duchovní obnova křesťanství, ale také uzdravování.

(Jiří Heřt: Alternativní medicína a léčitelství 2010)


www.bezruci.cz