divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
nejbližší představení
2. května 2019
henrik ibsen, anna saavedra / Heda Gablerová: Teorie dospělosti

telenovela říznutá absurdním humorem / láska, nevěra a takové ty věci / manželství není nemoc / nudíte se? / zajeďte si do IKEA! / já tady zešílím! / proč jsi mě tenkrát nezastřelila?

Námět Anna SaavedraJanka Ryšánek Schmiedtová / Citovaný překlad František Fröhlich / Režie Janka Ryšánek Schmiedtová / Dramaturgie Kateřina Menclerová / Výprava David Janošek / Hudba Ivan Acher / Pohybová spolupráce Adéla Laštovková Stodolová
Jørgen Tesman Lukáš Melník / Heda Tesmanová, dříve Gablerová, jeho žena Magdaléna Tkačíková / Juliana Tesmanová, jeho sestra Markéta Haroková / Tea Elvstedová Markéta Matulová / Eilert Lovborg Vojtěch Johaník / JUDr. Brack Dušan Urban
délka představení 1 hod. 30 min. / premiéra 15. března 2019


o inscenaci

Autorská parafráze slavného dramatu Henrika Ibsena Heda Gablerová. Připravuje ji česko-chilská autorka Anna Saavedra a Bezruči ji budou uvádět pod názvem Heda Gablerová: Teorie dospělosti. Anna Saavedra není ostravským divákům neznámá – v roce 2012 totiž napsala pro Národní divadlo moravskoslezské hru Kuřačky, která se dodnes úspěšně uvádí. Saavedra ovšem slaví jako autorka úspěchy i mimo hranice Ostravy – nedávno například s cenami ověnčenou hrou Olga (Horrory z Hrádečku). Tentokrát se spolu s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou pustí do odhalování toho, co je na klasickém Ibsenově příběhu současného. Sny a bolesti mladé generace se totiž za tu dobu příliš nezměnily. A závěr zůstává stejný – hlavně z toho nezešílet!


Děkujeme beskydskému Hotelu Miura za poskytnutí prostor k nafocení plakátu k inscenaci.

Miuraplocha misto logaplocha misto loga


trailer


fotografie

fotografie v tiskové kvalitě najdete v sekci média pro média



fotografie z představení


Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 
Heda Gablerová: Teorie dospělostiHeda Gablerová: Teorie dospělostiHeda Gablerová: Teorie dospělosti
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 
Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Lukáš Horký
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 


zkoušení


Heda Gablerová: Teorie dospělostiHeda Gablerová: Teorie dospělostiHeda Gablerová: Teorie dospělosti
Heda Gablerová: Teorie dospělostiHeda Gablerová: Teorie dospělostiHeda Gablerová: Teorie dospělosti

natáčení traileru


první čtená zkouška


Heda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouškaHeda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouškaHeda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouška
Heda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouškaHeda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouškaHeda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouška
Heda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouškaHeda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouškaHeda Gablerová: Teorie dospělosti - první čtená zkouška


recenze

Heda Gablerová: Teorie dospělosti


Dramaturgie Divadla Petra Bezruče cílí (nejen) na mladé diváky, uvádí současné hry a ty klasické přibližuje dnešním problémům, vnímání a myšlení. Tak byla pojata Maryša, ještě radikálnější je úprava dramatu Henrika Ibsena Heda Gablerová. Jde o parafrázi hry, Anna Saavedra s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou a dramaturgyní Kateřinou Menclerovou zápletku přejímají a zeštíhlují (např. významný motiv ztráty rukopisu vypouštějí), děj přesazují do současnosti a dialogy upravují se záměrem, který naznačuje rozšířený název: HEDA GABLEROVÁ: TEORIE DOSPĚLOSTI. Premiéra inscenace se uskutečnila 15. března.

Heda Gablerová je Ibsenova poslední velká ženská hra, pro (post)feministickou dobu jako stvořená, nedávno ji inscenovala řada známých režisérů, v Ostravě to byl Jan Mikulášek (NDM, 2008). Bezručovská inscenace jde ze všech pojetí nejdále a drama přepracovává. Tomu aktuálnímu tvaru napomáhá David Janošek strohým, minimalistickým řešením scény, která diváka vtahuje do děje tím, že zabírá téměř celou šířku sálu, je postavena na opačné straně než obvykle, nepatrně navýšena a natlačena na hlediště. Rozlehlá plocha znázorňuje místnost v moderní vile, vzadu je průhled dveřmi na terasu a stromy v pozadí, vlevo stojí atypicky dlouhá, v ději všestranně využitá sedačka, vpravo ohromná zásilka s nálepkami Fragile ukrývá ultramoderní svítidlo. Ivan Acher svou hudbou, podobně jako u Maryši, citlivě dotváří ladění inscenace. Pohybová spolupráce Adély Laštovkové Stodolové vyniká v téměř akrobatické scéně milostného zápasu a v intermezzu s Hedinou živou představou. Čtyři dějství jsou spojena do souvislého toku děleného jen přeryvy.

Na začátku právě tak jako na konci spatříme Hedu stojící na terase, mezitím se však mnoho změnilo. Sledujeme ji na scéně téměř celou hru, jde totiž o řadu návštěv v novém domě Hedy a Jørgena, kteří se právě vrátili ze svatební cesty v Americe. Pestrý život velkoměsta Hedu nadchl, teď ví, že se v malých poměrech bude nudit. Dříve se jako generálova dcera pohybovala v lepší společnosti, umí také jezdit na koni a střílet. Silou charakteru převyšuje své okolí, manžela, jeho neprovdanou sestru Julianu i vdanou Teu, s jejímž milencem Eilertem kdysi měla intimní vztah. Zdá se, že svou vůlí a inteligencí zvládne i naléhání dalších návštěvníků, právníka dr. Bracka a Eilerta, který se stejně jako Jørgen zabývá společenskými vědami a shodou okolností usiluje o tutéž pracovní pozici. Oba dva, jak Brack, tak i Eilert, každý po svém způsobu, se snaží získat Hedinu přízeň...

Teorie dospělosti je název knihy zabývající se současnými trendy, Jørgen z ní cituje, zazní i fráze o neomarxistických buzničkách, které v závětří mamahotelu odmítají dospět. Právě ta schopnost dozrát a nést odpovědnost je tématem hry. Všechny postavy jsou si generačně blízké, většinou třicátníci, znají se ještě ze školy. Dělí je však to, co od života očekávají a jak se vyrovnávají se skutečností, že jsou již v Kristových letech, věku dospělosti.

Na straně těch, kteří se už asi nezmění, dospěli, ale soustředěni především na sebe, jsou Jørgen i Brack. Jørgen je spokojen s rodinou, okolím a profesí, čeká jen na její úspěšné dovršení. Naštěstí tu všednost a bezbarvost postavy ozvláštní charisma Lukáše Melníka tak, že uvěříme zábleskům lásky, nadšení a talentu. Brack pokročil dál, má rodinu a úspěch, avšak ustáleným vztahem je omrzelý a hledí se rozptýlit avantýrou. Dušan Urban jej pojal jako žoviálního, uhlazeného cynika, který pod nevýrazným šedým oblekem skrývá povahu dravce.

Obě ženy, Juliana a Tea nakonec už také nějak dospěly. Se svým osudem se vyrovnaly, od budoucnosti moc nečekají, stačí jim jen klidný život, naplnění nacházejí v obětavé službě ostatním. Jejich dospělost je ovšem navenek nevábná stejně jako jejich nepadnoucí obstarožní kabáty a neforemné tašky. Markéta Haroková a Markéta Matulová však své postavy obdařily jak osobnostními rysy, tak citem a soucitem, věříme v jejich opravdovost.

Heda a Eilert mají větší potenciál, ale neumějí si správně vybrat z nabízených možností a skutečně dospět, se životem si spíš zahrávají. Heda Magdalény Tkačíkové (její první velká role) je oslnivě půvabná ve svůdném župánku i elegantních šatech, umí se pohybovat ve společnosti a krotit muže, kteří kolem ní krouží. Nevíme, proč se rozhodla pro Jørgena, není šťastná, ale nechce nic měnit, ani rozvíjet svůj talent. Podobně je na tom Eilert Vojtěch Johaníka (třetí rolí v souboru DPB plně prokázal své kvality), temným magnetismem přitahuje ženy a talentem převyšuje muže, přesto je rozdírán neklidem. Oba dva nedovedou dostát nárokům, jaké na sebe – možná i podvědomě – kladli, a jsou strženi vírem, který rozpoutali.

To všechno lze vyčíst ze hry, která však v žádném ohledu není tezovitá. Pohybují se v ní plnokrevní živí lidé, z nichž nejrozporuplnější, a tedy nejzajímavější jsou ti, kteří si podobně jako mnoho našich současníků nedovedou vybrat správnou cestu, dospět, nést a unést zodpovědost a rozvíjet svou osobnost. Tvůrčí invence realizačního týmu zprostředkovaná přesně sehraným hereckým souborem přinesla další příkladnou inscenaci Divadla Petra Bezruče.

Milan Líčka / I-divadlo.cz / 3. 4. 2019


Bezručácká Heda potkala Ibsena jen na líbánkách


Heda Gablerová norského dramatika Henrika Ibsena je čtvrtou premiérou, kterou si Divadlo Petra Bezruče pro své diváky v této sezóně připravilo. Adaptaci slavného dramatu s podtitulem Teorie dospělosti pro divadlo připravila česko-chilská autorka Anna Saavedra. Režie se ujala Janka Ryšánek Schmiedtová, pro tu je to poslední režie v roli umělecké šéfky souboru.

Pokud si divák před návštěvou divadla pročte (byť jen zběžně) předlohu inscenace, bude překvapen. Anna Saavedra ve své adaptaci Ibsenovo dílo rozebrala do posledního dílu a poskládala z něj moderní inscenaci. Však si z toho také postavy utahují, když manželé Tesmanovi zmíní, že potkali na líbánkách jakéhosi spisovatele Henrika I. Na celé příjmení si však nevzpomenou, jako by naznačovali, že i Heda Gablerová u Bezručů bude proměněná k nepoznání. Kromě Saavedry a Ryšánek Schmiedtové se na inscenaci podílela i dramaturgyně Kateřina Menclerová.

Skvělou hudbu k inscenaci dodal Ivan Acher, který v tomto směru už s Divadlem Petra Bezruče spolupracoval několikrát. Naopak premiérovým spojením je spolupráce s Davidem Janoškem. Talentovaný herec a scénograf, kterého můžete znát z jeho působení v Národním divadle moravskoslezském nebo z Letních shakespearovských slavností, připravil minimalistickou, ale uhrančivou scénu. Ta podtrhovala temné napětí severských děl. Dynamickou choreografickou vložku pak připravila Adéla Laštovková Stodolová.

Jak značí podtitul Teorie dospělosti, inscenace nahlíží na současné mileniály. S Ibsenovi vlastním kritickým pohledem se zabývá jejich neustálou znuděností a neochotou činit vážná rozhodnutí. Přesně taková je Heda ztvárněná Magdalénou Tkačíkovou. Ta svým pohrdavým pohledem a ironickým tónem dělá z Hedy ztělesnění moderních dospívajících snobů. Svým ledovým půvabem skvěle ukazuje fakt, že Heda Gablerová je jednou z nejsvůdnějších žen světového dramatu. Její problém s rozhodováním je potvrzen i v závěru. Zatímco Ibsenova Heda spáchala sebevraždu, v Saavedřině úpravě se nedokáže rozhodnout ani pro tento závěrečný čin.

Opakem je její manžel Jørgen Tesman v podání Lukáše Melníka. Na rozdíl od Hedy, která chce poznávat svět a zažívat vše poprvé, je Jørgenovým motivem jen zabezpečení rodiny a získání nového lukrativního místa. Tkačíkovou perfektně doplňuje i odlišným temporytmem. Na práci s ním sází i Markéta Matulová v roli prosťoučké, ale upřímné Tei Elvstedové. V roli jejího milence a bývalého přítele Hedy Løvborga se objevuje letošní posila souboru Vojtěch Johaník. Díky svému charisma po příchodu na jeviště startuje obrat všech postav.

Šedou eminencí inscenace je pak advokát Brack ztvárněný Dušanem Urbanem. Nejsilnějším momentem této postavy jsou však pouze vtípky na účet jeho holé hlavy. U Bracka by se možná více hodilo zachování určité míry tajemna. Poslední postavou je pak Jørgenova sestra Juliana (Markéta Haroková). V podstatě jde o nejčistší podstatu, která ovšem lituje svého života, protože se vzdala všeho ve prospěch ostatních.

Heda Gablerová: Teorie dospělosti v Divadle Petra Bezruče sází na silné herecké výkony doplněné skvělou prací inscenačního týmu. Skvělá scéna, hudba dramaticky doplňující děj… Tato inscenace má vše.

Jiří Šíma / Sokolska33.cz / 18. 3. 2019


Adaptace Ibsenovy Hedy Gablerové mrazí svou provokací, a to hlavně díky důvtipným zásahům Anny Saavedry


Před více jak sto lety byla uvedena divadelní hra Heda Gablerová, která byla přijala s velkými rozpaky především díky Ibsenově neskrývané kritice společnosti a jejími dopady na jednotlivce. Navzdory počátečnímu odmítání se nyní dílu dostává zadostiučinění v podobě nejhranější Ibsenovy hry. Spoléhat se dnes však jen na samotný text norského dramatika bohužel dílu spíše škodí, a tak mohu s klidným srdcem říci, že nemalý zásah Anny Saavedry Hedě Gablerové svědčí, protože autorka při přípravě inscenace ostravského Divadla Petra Bezruče vyzvedla její přednosti a zabalila je do slušivého severského ponurého nokturna.

Heda – Gablerová! Krásná, smutná, cynická, v očekávání, zklamaná a především unuděná. Taková a ještě daleko komplikovanější je Heda Tesmanová, dříve Gablerová. Postava v adaptaci u Bezručů dostává peprnější nádech, neskrývá své pohrdání konzumním životem a krvelačnou touhu po něčem nehmatatelném, co nemůže mít.

Inscenace Divadla Petra Bezruče Heda Gablerová: Teorie dospělosti není pouze klasická hra přepsaná do moderního hávu. Celý Ibsenův text a jeho linka je rozebraná do posledního slůvka a opětovně seskládaná jako kus nábytku, jehož panty nevržou ani na chvilku a mají jasně danou, ačkoli nově vytvořenou, kompozici, která ladí k dalším doplňkům inscenace, trefně odkazujícím na skandinávskou kulturu.

Anna Saavedra společně s režisérkou Jankou Ryšánek Schmiedtovou poskytuje mnohem větší prostor jednotlivým postavám, kterým dodává barvitější charakter, a ten není vždy jen černobílý. Vzájemně propojené vztahy nejsou povrchní, nýbrž bolestnější při vzájemných střetech. Sociální rozdíly a s tím spojené narážky na konzumní každodennost jsou velmi trefné a vtipné. Čím jsou absurdnější, tím se víc prohlubuje propast mezi normálním životem a tím, který by si Heda přála žít. A protože má v životě pouze jednu svobodnou volbu, neváhá ji využít.

Minimalistická scéna Davida Janoška opětovně odkazuje k dnes velmi žádané severské architektuře, která podněcuje chlad a surovost, ačkoli má mnohem hlubší podstatu. A podobnou dvojakost své postavě dodává Magdaléna Tkačíková. Na jedné straně chladná a prozíravá žena váženého muže, na druhé straně citově vyprahlá dívka, kterou sužuje minulost spojená s otcem i přítomnost neočekávaného hosta.

Magdaléna doprovází svou Hedu s nonšalantní grácií, kterou si Ibsenova hrdinka zaslouží a kterou také dostává v plné míře. Společně s Magdaléninými mimickými gesty na úrovni pokerového hráče a ironií okořeněným projevem se právem dostává na seznam literárních femme fatale.

V kontrastu s nevyrovnaností své ženy stojí pevně stojící Jørgen Tesman, jehož jediným problémem je zajistit svou těhotnou ženu a budoucího potomka. Jeho akademické postavení je ohroženo, a tak větření manželské krize je zatemněno honbou za uznáním vnější společností. Lukáše Melníka je možno obsadit do jakékoli role a je to téměř výhra v loterii, ale Tesman se v jeho podání ještě vyostřuje a díky adaptační proměně je role ještě více kontrastní s původním plytkým vědcem. Lukášovo zapálení místy přináší naději, že si Tesman s Hedou porozumí ještě v jiné rovině, ale záhy je vše ve starých zajetých kolejích a všednost, kterou se Tesman nechá pohltit, nechává Lukáš Melník naštěstí v pomyslném hereckém šuplíku.

Milostný trojúhelník by byl bez třetího (potažmo i čtvrtého) hráče beztvarý, a tak když se na scénu přižene tornádo s bezelstným výrazem a nevinným jménem Tea Elvstedová, je jasné, že vzápětí s sebou přinese i zkázu v podobě Eilert Lovborg. Hedin bývalý a Tein současný milenec, jehož příchod není náhodný a jehož záměr není ukryt pod nánosy nesmyslných balastů, přijal tvář Vojtěcha Johaníka. Herec Eilertovo charizma uchopil do svých rukou a propůjčil mu svou vášeň, jenž dodala duelu s Hedou diamantovou křehkost. Tea Elvstedová, mírně řečeno karikovaná postava Ibsenovy předlohy, odlehčila hodně ze skandinávské suchosti a trudomyslnosti. Veselá, naivní a především parazitující nešťastnice Tea si svůj tandemový zevnějšek nemohla vybrat lépe. Přirozená komička Markéta Matulová Tee vybrousila všechny její charakterové vlastnosti do dokonalosti natolik, že budete mít pocit, že ona sama je nositelkou ikonického prostoduchého konzumu.

Poslední dvě postavy dokreslují oba světy manželů. Utrápená, křivdami protkaná Jørgenova sestra Juliana, která to se všemi myslí dobře, ale zapomněla se starat hlavně sama o sebe. Markéta Haroková Julianě předává křečovitost, která koresponduje s jejím postavením a vztahem k Hedě. Větší prostor než Juliana zde má JUDr. Brack, jehož požadovaný vzhled a důstojnost splňuje Dušan Urban. Možná bych jen jemu trochu ubrala kus rozvláčné zpovědi, která mu dle mého škodí, protože více tajemna by zrovna zde mohlo zůstat. Zanechat pouze pachuť jeho nevyřčených náznaků vůči Hedě by postavě slušelo více.

Heda Gablerová: Teorie dospělosti je čirá „bezručovina“ se vším všudy. Dotažený scénář, předem promyšlené zvraty, které mají následek a nejsou jen plytce vykonstruované, nápadité situace, velmi dobrá choreografie na jevišti, absence zbytečností a především herecké cuvée s dosaženou harmonií chuti.

Evelína Vaněk Síčová / Ostravan.cz / 16. 3. 2019


plakát

Heda Gablerová: Teorie dospělosti
Foto: Petr Hrubeš
Heda Gablerová: Teorie dospělosti 


Gratulace Pavle Gajdošíkové
Pavlínko, jsem Vaše velká fanynka, Vaší Maryše jsem věřila, že si Vávru nevezme … Moc gratuluji a přeji další krásné role!
19.03.2019 07:49 | Monika
www.bezruci.cz