divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
Jana Pithartová a Michal Przebinda
(na motivy řeckých mýtů)
/ Orfeus a Eurydika
Příběh lásky, která překonává časové dimenze a plodí básníky

Režie Michal Przebinda / Dramaturgie Jana Pithartová / Výprava Marta Roszkopfová / Hudba Milan Svoboda / Hudební nastudování Vlastimil Ondruška / Pohybová spolupráce Josef Kotěšovský test
Orfeus Richard Krajčo / Eurydika Markéta Haroková / Hostinská Alena Sasínová-Polarczyk / Aristaios, muž hostinské, kněz Daniel Zaoral / Malý Foibos, jejich syn Martin Čížek nebo Jiří Žák / Dospělý Foibos Roman Harok / Stařešina Vítězslav Kryške / Dafné, Euridičina přítelkyně Lucie Žáčková / Linos, mladý pastevec Josef Kaluža / Vesničanky a vesničané Kateřina Krejčí, Zdena Przebindová, Marcela Čapková, Jan Odl, Jaroslav Vrzal, Michal Fidler / Kněz, vůdce bakchantů Norbert Lichý / Delirius Daniel Zaoral / Bakché Marcela Čapková / Makrida Kateřina Krejčí / Nýsa Zdena Przebindová / Lakchos, Knězův kumpán Michal Fidler / Dívka, nevěsta zasvěcená Bakchovi Ivana Stejskalová nebo Barbora Niedobová / Dívenka, čekající na zasvěcení Ivana Stejskalová nebo Barbora Niedobová
premiéra 24. března 2001 / derniéra 12. června 2001

Orfeus a Eurydika
Orfeus a Eurydika 

Tato inscenace je součástí společného projektu ostravských divadel, jejímiž duchovními otci jsou Marek Pivovar a Radovan Lipus a která by měla sledovat osudy hrdinných Argonautů na cestě za zlatým rounem, jíž se zúčastnil i Orfeus.

Příběh bájného pěvce Orfea patří k jednomu z nejznámějších řeckých mýtů. Zaznamenal ho Homér a později Ovidius v Proměnách. V dochovaných a dostupných dílech antických dramatiků se však toto téma kupodivu nevyskytuje. I moderní dramatika se k němu vrací spíš v aktualizujících parafrázích, které jsou Orfeovu příběhu vzdálené na míle daleko. Proto je mýtus o Orfeovi lákavou výzvou k autorskému zpracování.

Orfeus byl syn thráckého krále a Múzy Kalioppy. Bůh Apolón mu věnoval lyru a Múzy ho naučily hrát a zpívat tak divukrásně, že při jeho písních krotly šelmy, tichla voda a stromy a skály tančily. Orfeus opěvoval bohy a učil lidi naslouchat harmonickým zvukům.

Už v mládí ho postihla bolestná ztráta, když jeho milovanou choť Eurydiku uštkla zmije. Orfeus za ní sestoupil do říše mrtvých a svým zpěvem uprosil strážce podsvětí, aby mu ji vrátili. Nesplnil však podmínku, že se na společné cestě do říše živých nesmí ani jednou ohlédnout, a tak ztratil Eurydiku navždy. Nikdy po ní nepřestal tesknit a nikdy už neokusil lásky jiné ženy. Na cestě za zlatým rounem pomohl Argonautům v mnoha těžkých chvílích právě svým zpěvem. Skončil bídnou smrtí, když ho za jeho odmítavost zahubily vášnivé thrácké ženy. Jeho lyru však odnesly mořské vlny k ostrovu Lesbos, ze kterého se od té doby linou lyrické zpěvy do celého světa?

Tak vyprávějí dávné řecké báje, v nichž je tak jako v každém mýtu skryta věčná pravda o základních věcech člověka a také o samotě a nelehkém údělu výjimečných jedinců, jimž mimořádné nadání a schopnost být vždy sebou samým bývají životem velmi přísně zúčtovány. Právě tato dějinná zkušenost je inspirativním zdrojem k novému zpracování Orfeova tématu.


Orfeus a Eurydika
Orfeus a Eurydika 
Orfeus a Eurydika
Orfeus a Eurydika
Orfeus a Eurydika
Orfeus a Eurydika 


www.bezruci.cz