Pěna dní

labyrint snů i nočních můr chtěl bych se zamilovat, řekl Colin / velmi bych ji miloval / Duke Ellington: Chloé / něha lásky, něha květin / krutý leknín / šedé myšky s černými vousy / zasněné bloudění v hávu opojného jazzu / fantasmagorie zaštítěná smrtí / láska že léčí? cha!

autor boris vian
režie anna petrželková
dramatizace petr maška
scéna lucie žilák labajová
kostýmy eva jiřikovská
dramaturgie daniela jirmanová
pohybová spolupráce hana košíková

hrají
colin ondřej brett / chloé tereza vilišová / chick josef jelínek / alise sylvie krupanská, tereza richtrová / nicolas lukáš melník / kněz, ředitel, razie dušan urban / doktor, razie, jean-sol partre michal sedláček / myška pavla gajdošíková / hlas jean-sol partra přemysl bureš

premiéra 14. prosince 2012
derniéra 14. února 2015
délka 2 hod.

Román Pěna dní (L´Écume des jours) napsal Boris Vian během dvou měsíců roku 1946. Spisovatel a básník Raymond Queneau, který brzy rozpoznal velký Vianův literární talent, měl zásluhu na tom, že se už první Vianův rukopis dostal do významného pařížského nakladatelství Gastona Gallimarda – Plejády. Teď žádal pro toto nakladatelství další rukopis a doufal, že z něj bude horký kandidát na cenu Plejády pro rok 1947. Mocní představitelé nakladatelství, kritik Jean Paulhan a spisovatel Marcel Arland, byli však příliš konzervativní. Vianův snový svět, něžný i krutý, plný barev, fantazií stvořených květin, podivných přírodních úkazů, krásy, křehkosti, lásky i smrti, svět, v němž neplatí zákony logiky reálného světa, nezapadal do jejich představy o tom, o čem má pojednávat dobrý román. Cenu Plejády získal katolický básník Jean Grosjean. Vian byl trpce zklamaný: „Cítím hlubokou ránu, ale nikdy to nepřiznám.“