divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
nejbližší představení
19. června 2019
tomáš dianiška / Transky, body, vteřiny

groteska na 800 metrů / zákulisí sportovního skandálu první republiky / skutečný příběh o tom, že s tretry nejsou žerty / náckové útočí / kdo se bojí oldřicha nového? / totální transmagedon!

Režie Tomáš Dianiška / Dramaturgie Kateřina MenclerováDavid Košťák / Výprava Lenka Odvárková / Hudba Matej Štesko a výběr
Zdena Koubková Jakub Burýšek / Eliška, matka, závodnice, spolužačka a další Pavla Gajdošíková / Lída, porodní bába, šamanka, závodnice, spolužačka a další Markéta Matulová / Béďa, sportovec, židovský obchodník, skaut, principál v obludáriu a další Vojtěch Říha / trenér, rozhlasový komentátor, dirigent, doktor, spolužák a další Milan Cimerák / otec, Kuba, rozhlasový komentátor, sportovec a další Vojtěch Johaník / spolužačky, závodnice Marie Křehlíková, Andrea Zatloukalová / organizátoři Světových ženských her Miroslav Kudela, Michal Weber
délka představení 1 hod. 40 min. / premiéra 25. ledna 2019
upozorňujeme diváky, že se v představení používá stroboskop


o inscenaci

Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a psychopatických diktátorů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku. Byla jí Zdena. Mocná princezna zocelená žárem olympiád. Tretry, vášeň, nebezpečí. Její odvaha změní svět. Co na tom, že jí pod nosem raší tmavý knírek - hlavně když na běžecké dráze trhá rekordy. Brzy se stane miláčkem Československa a celého atletického světa. Ale ti, které nechává za sebou, se začnou pídit po příčinách jejího úspěchu. Nová hra Tomáše Dianišky inspirovaná skandálním osudem československé atletky, jejíž sportovní úspěchy byly vymazány z naší novodobé historie.


trailer


fotografie

fotografie v tiskové kvalitě najdete v sekci média pro média



fotografie z představení


Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřinyTransky, body, vteřinyTransky, body, vteřiny
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřinyTransky, body, vteřinyTransky, body, vteřiny
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 
Transky, body, vteřiny
Foto: Lukáš Horký
Transky, body, vteřiny 

generálky


Transky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálky
Transky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálky
Transky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálky
Transky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálkyTransky, body, vteřiny - generálky

zkoušení


Transky, body, vteřiny - zkoušeníTransky, body, vteřiny - zkoušeníTransky, body, vteřiny - zkoušení
Transky, body, vteřiny - zkoušeníTransky, body, vteřiny - zkoušeníTransky, body, vteřiny - zkoušení
Transky, body, vteřiny - zkoušeníTransky, body, vteřiny - zkoušeníTransky, body, vteřiny - zkoušení

focení plakátu


Transky, body, vteřiny - focení plakátuTransky, body, vteřiny - focení plakátuTransky, body, vteřiny - focení plakátu

první čtená zkouška


Transky, body, vteřiny - první čtenáTransky, body, vteřiny - první čtenáTransky, body, vteřiny - první čtená
Transky, body, vteřiny - první čtenáTransky, body, vteřiny - první čtenáTransky, body, vteřiny - první čtená


recenze

Transky, body, vteřiny zabodovaly páteční premiérou u Bezručů


Psal se rok 1934, svět se vzpamatovával z hospodářské krize, nacismus přituhoval, a do toho všeho se objevil jeden zázrak – dvaadvacetiletá atletka Zdena Koubková, která toho roku překonala světový rekord v běhu na 800 metrů. Uplynulo ale několik měsíců a ze Zdeny se stal Zdeněk. Proměnu těla a duše společnost okamžitě odsoudila a její výsledky v atletice nekompromisně smazala. Inscenace inspirovaná skutečnou událostí – Transky, body, vteřiny – měla v pátek premiéru v Divadle Petra Bezruče.

Její osud určili po domácím porodu rodiče – Zdena Koubková vypadala na pohled jako dívka, ve skutečnosti ale měla neúplně vyvinuté obě pohlaví a převahu testosteronu. Nadějnou běžkyni tak během dospívání provázela šikana a předsudky k jejímu vzhledu. Svět začal podezřívat její úspěchy, porážela totiž nejen ženy, ale v ragbyových utkáních zdolávala i pány. Její tělo se začalo stále více podobat tomu mužskému. Finální diagnózu určil až lékař – je to muž. Zdrcená mistryně světa odjela do Ameriky, kde podstoupila jednu z prvních změn pohlaví na světě a stala se Zdeňkem Koubkem. Její atletické úspěchy už ale zůstaly v zapomnění.

Dechberoucí příběh rodačky z Paskova se rozhodl oprášit původem slovenský režisér Tomáš Dianiška přímo pro Divadlo Petra Bezruče. „Její/jeho životopis jsem objevil náhodou v knihkupectví. Stačila mi čtyřřádková anotace na přebalu knihy, která o Zdeně vyšla, a věděl jsem, že to musím udělat!“ Vznikla tak tragigroteskní hra, pro kterou sám napsal i text.

Do hlavní role atletky Zdeny Koubkové alias Zdeňka obsadil Jakuba Burýška, který brilantně zvládl předvést plynulý přechod z něžného pohlaví do mužské role. Na prknech během pouhé hodiny a půl zachycuje pády i vzestupy jedinečné atletky, zvládá smísit eleganci s potem a dřinou a nabízí divákům bohatou dávku emocí. „Byla to neuvěřitelně silná a talentovaná žena, která přes všechna trápení, přes veškerou bolest nevzdala svou touhu a cestu za štěstím,“ okomentoval svou postavu, kterou zobrazuje skutečně přesvědčivě.

Retrospektivní děj je založený na výpovědi novinářce, kterou si zahrála Markéta Matulová, a odkazuje tak diváka na jednotlivé milníky života Zdeny i na její truchlivé myšlenky nad ztrátou vlastní identity. Sálem rezonují slova jako „zrůda“, která bodají u srdce i samotné diváky. Na pozadí replik je dokonale vyobrazená dobová scéna s prvky tehdejšího vzestupu nacistické ideologie. Na výlohy se píší protižidovské nápisy, sportovní komentátoři vyzdvihují árijské sportovce a při vyhlašování vítězů věší vlajku nacistického Německa, kde se s nadsázkou objevuje namísto hákového kříže kosočtverec. Navzdory dojemnému provedení tak celou hru provází humorné pasáže, které situaci odlehčují a vytváří lidskost celého příběhu.

Je třeba zmínit i herečku Pavlu Gajdošíkovou, která předvedla skvělý výkon hned ve třech rolích – zoufalé matky, konkurenční atletky i Zdeňkovy první lásky, která představuje prolínání zamilovanosti a dobových postojů vůči menšinám. Neopakovatelný je i výkon herce Vojtěcha Johaníka, jenž perfektně zahrál mentálně postiženého kamaráda Zdeny. Jejich vzájemné utrpení, které je sbližuje, je jednou z nejdojemnějších scén celé hry. Do dalších rolí se oblékl neméně přesvědčivý Vojtěch Říha, který představuje Zdenina největšího soka, a Milan Cimerák, který se vžil jak do role mladého Emila Zátopka, tak Zdenčina nekompromisního trenéra.

Repliky jsou podtržené dobovou hudbou Matěje Šteska. Dramaturgie je pod taktovkou Kateřiny Menclerové a Davida Košťáka. O výpravu se postarala Lenka Odvárková. Unikátnost inscenace spočívá i v perfektním zachycení hned několika dobových předsudků, které osobnost Zdeny Koubkové pomohla zbořit. Zasloužila se o emancipaci ženského sportu – ještě ve dvacátých letech byly sportovní aktivity na špičkové úrovni pro ženy téměř nemyslitelné. Její osud pomohl otevřít do té doby tabuizovaný hermafroditismus i existenciální otázky vlastního pohlaví a bytí samotného.

Transky, body, vteřiny se dočkaly zaslouženého potlesku vestoje. Hold jim vzdali i jiní divadelní kolegové, kteří byli na premiéře taky přítomni. Co ještě dodat? Přijďte se taky podívat!

Eva Urbančíková / Sokolska33.cz / 28. ledna 2019


Transky, body, vteřiny: Příběh atletky, která se stala mužem, je přesně trefeným gólem


Zazářila jako žena a zanikla jako muž. Filmový svět má svého Sloního muže, ten divadelní od páteční premiéry atletku Zdenu Koubkovou. A to v přelomové inscenaci Divadla Petra Bezruče Transky, body, vteřiny. Zmíněný film Davida Lynche produkoval známý komediograf židovského původu Mel Brooks, Transky napsal a v Ostravě i režíruje komediograf současnosti Tomáš Dianiška.

Tentokrát si režisér vybral tragigroteskní téma jdoucí v závěsu za jiným jeho příběhem Mlčení bobříků. Oba kusy poukazují na historicky zaznamenané události a pojednávají je optikou dneška. Transky, body, vteřiny se věnují naší homofobii a vycházejí jako vítěz. Kdo chce prožít neobvyklý večer naplněný divadelní katarzí, neměl by si je nechat ujít. I to největší monstrum je koneckonců také člověk. Potvrzují to dějiny naší evropské kultury už od doby ustanovení moderního hororu na břehu ženevského jezera ve společnosti básníků Lorda Byrona nebo Shelleyho a jejích partnerek/partnerů.

Dianiška, poslední divadelní romantik dneška, v krátké době ovládl Ostravu pohostinně už podruhé. Po Komiksu, který režíroval v Komorní scéně Aréna, se tak mohou diváci opět setkat s jeho poetikou. Na rozdíl od děsuplného příběhu návrhářky československé koruny Mlčení bobříků se drží více při zemi a ukazují více monstrozitu našeho nitra. Z doby komunistické totality jsme se totiž přesunuli ještě dál, do obecně ustálených norem filmů pro pamětníky.

Dělat autorské divadlo patří k Bezručům už od památného hitu Britney Goes To Heaven. Transky jsou v této sezóně navíc v téměř těsném závěsu za Kouřem, který se do radikální divadelní podoby převtělil také díky iniciativě Bezručů.

Zdenka, rodačka z nedalekého Paskova, sem sedne přílosvečně jako prdel na hrnec, navíc ona obdivovaná 30. léta, trhání světových rekordů, doba prvorepublikové prosperity, to už není žádná přímočará Koule z normalizační éry. Na druhou stranu ale právě tradice práv homosexuálů má v české kultuře dlouhodobou tradici, ještě z doby Rakouska-Uherska díky Jiřímu Karáskovi ze Lvovic, a to více pak právě z doby 1. republiky.

Koubková je držitelkou světového rekordu v běhu na 800 metrů z roku 1934, nejlepší běžkyně světa, která se zanedlouho nechala přeoperovat na muže Zdeňka Koubka. Jenže už v éře Rychlých šípů nebo Kačera Donalda ovládala společnost zášť a nenávist a sportovní lobby se zasadila o Zdenčino/Zdeňkovo zničení. Hra s ponekud naddimenzovaným efektním názvem se ale daleko více soutředí na osobní problémy dvojznačné postavy, z čehož mnohdy vyplývají i komické aspekty sexuálního života, které ale nikdy nesklouzávají do banalit.

Představení je kolektivní hereckou spoluprací, kde herec znamená něco jako holka pro všechny a zastane řadu protikladných úloh. Až na jednoho, a tím je Jakub Burýšek, excelující na pomyslném vrcholu této týmové pyramidy jako osudná atletka. Příborský rodák Sigmund Freud by měl radost, protože její/jeho matku i dívku podmanivě hraje Pavla Gajdošíková.

Příběh je koncipován jako retrovýpověď, kdy se dovídáme v rozhovoru s reportérkou (Markéta Matulová) o Zdenčině minulosti, dětství a podobně. Z křesla obýváku se záhy ocitáme na bojišti – v porodnici, na cvičišti, na hřišti, ve škole, v zákulisí, v šatně, v nočních uličkách, na prvním rande, mezi rivaly či pod knutou teritoriálních vazeb. Dojemná je rovina sblížení se sexuálního monstra s mentálně retardovaným spolužákem (přesvědčivý Vojtěch Johaník). Na Zdeňku se močí, vrhá se na ni všelijaká jiná pohroma, aby nakonec z celé mozaiky epizod vznikl silný příběh, kterému v závěru jednomyslně tleská stojící publikum.

Transgender je posazen do roviny židovských pogromů, na výloze se objevuje hanlivý nápis a pěticípá hvězda, podobně jako na rudé vlajce kosočtverec. Malý Emil Zátopek (skvělý Milan Cimerák) tady dovádí s dalšími dětmi, které na něj žalují, že jej nemohou doběhnout. Milan Cimerák si tady rovněž náležitě vyhrál s dvojroli Zdenčina spolužáka a nelítostného trenéra, z něhož jde až strach, jak dokáže svou svěřenkyni drtit.

K totálnímu transmagedonu, jak zní jeden z lákavých sloganů pod čarou, má sice incenace daleko, přesto strhne pozornost a především cílí na intelekt. Nejde o laciné proplouvání kolem atraktivního tématu proměny ženy v muže, naopak. Rocky horror picture show se tentokrát promítá na jiném kanále. Dianiška není jen parodování seriálů, citace hororů, flirtování s vyprávěcími klišé, ale taky přináší neochvějný silný příběh. Ten by přirozeně mohl mít i řadu dovětků, možná lepších než tohle divadlo, protože z životopisu Zdeňka Koubka se dovídáme, že se sice po operaci stáhl do ústraní, aby se posléze realizoval coby ragbyový hráč.

Dramaturgie (Kateřina Menclerová a David Košťák) dbá na věrné zasazení do dobových reálií. Výprava Lenky Odvárkové je funkční, natěsnaná na milimetry scény, takže vedle sebe se kříží závodní dráha, taneční parket i ulice s výkladní skříní plná sportovních trofejí. Kostýmy naplňují představu dobově vybledlých barev a ulízaných účesů. Dobová hudba Mateje Šteska vytváří stylovou atmosféru počátků éry rozhlasu, do které jako dravý živel zapadají místní rozhlasoví reportéři.

Transky, body, vteřiny jsou nepochybně dobře trefený gól na celé české divadelní scéně a Bezruči si po Maryši a Zapomenutém světle připisují další body letošní velmi silné sezóny.

Martin Jiroušek / Ostravan.cz / 26. ledna 2019


plakát

Transky, body, vteřiny
Foto: Petr Hrubeš
Transky, body, vteřiny 


POKLONA
Dnes jsem viděla Vaše představení (Zlín, festival) a musím smeknout poklonu a vyjádřit poděkování. Mnohokrát díky za vrácení chuti chodit do divadla, bylo to skvělé režijní zpracování a vynikající herecké výkony. BRAVO BEZRUČI!
17.05.2019 22:28 | Lenka H.
Jednoduše skvělé!
Velice silný příběh a vynikající herecké výkony. I přes vtipné scény jsem měla často husí kůži z životního osudu hlavní hrdinky. Hra měla spád a žádná hluchá místa. Téma mě zaujalo natolik, že jsem si dnes koupila knihu o Zdence Koubkové - Příběh české rekordwoman. Shlédnutí představení vřele doporučuji!
01.04.2019 15:44 | Lenka S.
Re: Smekám!
Bravo,pane Burýšku a ostatní z "Transek...",jsem nadšená a ráda,že Bezruči už nejsou pouze "Divadlem jednoho herce"...
07.02.2019 10:15 | Jana K.
Smekám!
Obvykle moc nechválím, ale Transky se opravdu povedly! Upoutávají spádem děje díky neuvěřitelně rychlým změnám obrazů i rolí jednotlivých herců, vše se žene kupředu, ale cestou navýsost přirozenou, jako na závodní dráze. Tempo se však mění v krásnou lyrickou přirozenost ve scénách duševního souznění. Některé scény jsou poměrně naturalistické, přesto však zapadající, přes všechny úsměvné scény, do v zásadě krutého děje. Pod jednotlivými obrazy představení se jednoznačně a nepřerušovaně táhne červená niť smutného osudu slavné atletky, dokonale obtočená zlobnou nití naší vlastní národní povahy. Moje vlastní ovace vstoje patří všem, nejvíce však Jakubu Burýškovi za krásně zahrané hledání sebe sama a Pavle Gajdošíkové za mistrně zvládnuté převleky a spolu s nimi spojené změny povah a výrazových prostředků.
06.02.2019 12:13 | Zdeněk Novák
Úchvatné!!
Moc děkuji za skvělý zážitek. Excelentní výkony. Vřele doporučuji.
01.02.2019 20:55 | Lucka
Re: transky, body, vteřiny
Velký souhlas! Maryša, Kouř, Transky, divadlo roku!
29.01.2019 23:36 | Olga Kaš.
transky, body, vteřiny
Naprosto skvělé představení, které je nabité emocemi od začátku až do konce, a to bez jediného hluchého místa. Výkon Jakuba Burýška je excelentní. Skvělí jsou i ostatní herci, kteří figurují v několika rozdílných rolích. To všechno zasazené do dobové scény a podtržené výbornou hudbou…Vaši inscenaci prostě musím vidět minimálně ještě jednou, díky za zážitek!
29.01.2019 21:51 | Jan Pražák
transky,body, vteřiny
Díky za úžasný kulturní zážitek!!!Skvělé provedení, skvělé výkony herců, obzvláště hlavního hrdiny!!!Dal do toho zcela vše! Není možno vytknout jediné chyby. Divadelni kusy v Bezruči a Aréně vysoce předčí pražská představení.
27.01.2019 09:40 | velmi spokojený divák
www.bezruci.cz