divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
Martin Františák, David Drábek / Tvrdě / Měkce
{ autorský projekt } facka a pohlazení / srdce na mrazu / něžně před koncem / němé výčitky / předpověď shledání / bílý přízrak / ze života předmětů / křehkost skla / kočena nesmírná / svět bez mužů / pozdní výprodej / zavřené dveře / zkrátka o lásce a smrti / promluví dva dramatici / inscenace hostovala na festivalu Čekání na Václava v Hradci Králové

Režie Jan Frič / Dramaturgie Jana Slouková / Scéna Nikola Tempír / Kostýmy Nikola TempírAnna Hrušková / Hudební spolupráce Tomáš RossiMiloš Orson Štědroň
Draha Tereza Vilišová / Fügner Dušan Urban / Bohuša Zdena Przebindová / Marta Marcela Čapková / Marienka Markéta Haroková / Reichman Lukáš Melník / Drápela Jan Vlas / Bílý rys Markéta Haroková / Andrea Markéta Haroková / Jiří Jan Vápeník / Vypravěč Lukáš Melník / Sklenka Kateřina Krejčí / Lžička Dušan Urban / Eso zelené Tereza Vilišová / Eso kulové Zdena Przebindová / Eso v čepečku Marcela Čapková / Eso srdcové Jan Vlas a herecký soubor jevištní techniky DPB
délka představení 2 hod. 20 min / premiéra 14. května 2010 / derniéra 21. prosince 2010

Tvrdě/měkce
Foto: Petr Hrubeš
Tvrdě/měkce 

Tvrdě/Měkce jako obraz naší současnosti - Divadlo

Podobně jako se v přírodě proplétají či doplňují protichůdné energie jin a jang, setkávají se ve dvou společně uváděných divadelních hrách současných autorů Martina Františáka a Davida Drábka syrovost až krutost s něhou a hravostí. Projekt výstižně nazvaný Tvrdě/Měkce, jenž je od letošního jara uváděn v ostravském Divadle Petra Bezruče v režii Jana Friče, se tak stává výbornou příležitostí promýšlet obě modality hojně se vyskytující v každodenním životě.

Karla Drama Martina Františáka, které je uváděno jako první, diváka zavádí někam na Valašsko, na místo s krachující sklárnou, na místo, kde je neustále přítomen chlad a kde občas někdo umrzne. Na pódiu se rodí skromný příběh, jenž postupně odkrývá v celé své složitosti a „tvrdosti“ životní osudy lidí a jejich rozbolavělé duše. Františák se představuje jako empatický pozorovatel, který se nebojí (a jde mu to) propojit své až lyrické vidění světa s drsnými reáliemi, v nichž se chlastá tvrdý alkohol, sem tam se někdo pohádá a kde jen málokdo oplývá hmotnými statky. Chce se napsat, že se hraje, z pohledu v křesle pohodlně usazeného divadelního diváka, především o lidech bez valnější perspektivy (v továrně pracují jen v noci, přesto jim hrozí propuštění, ženy, aby to vydržely, musí být tvrdé a možná také proto se oslovují maskulinním výrazem „hoši“, svou situaci ovšem změnit neumí). Drama Karla se tak stává pozoruhodnou sociální (až sociologizující) „výzkumnou“ sondou. Františák nepřímo hovoří o prekarizaci práce na pracovním trhu či o společnosti sociální nesouměřitelnosti (scéna, kdy majitel sklárny oznamuje, že fabrika končí a on nebude k zastižení, jelikož se stěhuje na Měsíc). Nápaditě je představena také selhávající politická reprezentace (ministr Drápela, který se vyjadřuje pomocí jakési absurdní říkanky, v níž se vazba na realitu spíše vytrácí).

Andrea Pokud bychom se shodli, že drama Karla představuje princip „tvrdosti“ nejen jako něco tíživého, bolestného a syrového, ale také ve smyslu opravdovosti, reálnosti, tedy ve smyslu něčeho, s čím můžeme mít přímou zkušenost, třeba, když si dáme někde na Valašsku s místními pivo, nebo na co si lze sáhnout a co tedy nelze tak jednoduše (virtuálně) přemisťovat, pak Drápkova Andrea (která se hraje po přestávce) připomíná spíše tekutost. Mám na mysli měkký tekutý svět médií, kýče, popkultury a taky oněch lidí, kteří se kliknutím jednoho tlačítka přestěhují třeba na Měsíc. Andrea je jméno bývalé televizní „rosničky“, kterou bavívalo rozplývat se v médiích, být součástí světa showbusinessu. Divák ji ale zastihne v poněkud jiné situaci. Hroutí se, je osamělá, ztrácí se... Přesto je oproti „tvrdé“ první části vše uhlazenější, hravější, stylizovanější až kouzelné. Jakoby si Drábek chtěl udělat srandu taky ze smrti, obelstít ji, vymazat. To se ovšem nedaří a Andrea umírá.

Měkké v tvrdém/Tvrdé v měkkém Tak jako se jin a jang vzájemně prostupuje, taky tvrdost a měkkost se v celé inscenaci prolíná. „Tvrdí“ hrdinové z prvního dramatu jsou také něžní, mají sny a umí být vtipní. Naopak, svět napěchovaný „měkkostí“, svět, na který odkazují plyšové papuče a beztvaré sedačky, navštíví ta nejtvrdší realita – těžká nemoc a smrt. K zvýraznění tohoto prolínání použili divadelníci (v čele s režisérem Janem Fričem) řady citací a hlavně odlehčující humor. Balancovalo se na hraně vážnosti a nevážnosti (např. popmetalový song od Tublatanky sloužil jako podkres pro jakousi sebezničující opileckou extázi, „sanitková“ píseň Můj čas zazněla zas v situaci zdravotního kolapsu hlavní hrdinky). Také hudba vhodně doplňovala nálady a celkové vyznění (tvrdý Judast Priest / měkký Smetana s tekoucí Vltavou).

Standardně dobrý byl samozřejmě i celý herecky soubor, který se výborně popasoval také s několika drobnými genderovými hrátkami (již zmínění „hoši“, skvělý Jan Vápeník v roli muže, který hledá spíše tradičně ženskou práci služky a ze kterého číší obrovská něha, jež bývá interpretována spíše jako feminní kvalita nebo třeba surreální postava lžičky Dušana Urbana).

Ale abych jen nechválil. Některé vtípky mi zaváněly samoúčelností, zvláště když se opakovaly a byly nadužívány (přílišné citace z tuzemských popsongů). Přesto, že Karla na mě působila trochu roztříštěně, jako takový pelmel nálad, oslovila mě silněji než Drábkova Andrea. Možná to byl i záměr – vytvořit hrubě otesaný tvar, ke kterému si divák musí trochu složitěji (tvrději?) hledat cestu. Popřestávková podívaná byla o poznání uhlazenější, dobře vysoustružená, bez zádrhelů a komplikací (i když třeba oživlé karty mi připadaly jako zbytečný motiv).

........ Tekutost a měkkost mi evokují nadýchanou lahodnou šlehačku, která se může velmi rychle rozplynout. Naštěstí se ale podařilo režisérovi i hercům ji v celé inscenaci dobře nadávkovat – umně nastříkat na pevněji držící chutný koláč. Výsledek byl pak ve svém celku příjemně osvěžující, všechny chutě se uspokojivě prolnuly.

Autor: Jan Havlena - Blog Jana Há / 21.11.2010, 20:08:00 / http://jan_havlena.bloguje.cz/871430-tvrde-mekce-jako-obraz-nasi-soucasnosti.php


Tvrdá Karla, měkká Andrea

Pod autorským projektem s názvem Tvrdě/Měkce, který Divadlo Petra Bezruče uvedlo v květnu, jsou zahrnuty dva texty současných českých dramatiků Martina Františáka a Davida Drábka. Jedná se o samostatné, přesto navzájem korespondující aktovky, v jejichž popředí stojí ženská hrdinka; Františákova hra s názvem Karla má ilustrovat oblast „tvrdosti“, zatímco variace na Drábkovo rozhlasové drama Vykřičené domy, nyní uvedená pod titulem Andrea umělecky ztvárňuje téma „měkkosti“.

Oba dva autoři jsou známí svou vyhraněnou a na první pohled rozlišitelnou poetikou. Františák je proslulý svou schopností zachytit rázovitý valašský kraj a uměním zobecnit tamější specifika v mezilidských vztazích v širší platnost; Drábek zase svérázným humorem pracujícím s konvencemi masové zábavy a populární kultury. Přestože ke svým dramatickým vrcholům mají tentokrát oba autoři daleko, svá specifika nezapřeli.

Protagonistkou prvního kusu je živelná dívka Draha, bývalá dělnice ze sklárny, která se ustavičně pokouší přiblížit svému dítěti – na scéně nepřítomnému, pouze zmiňovanému jako Karla či Karlička. To je majetnicky uzurpováno zámožným otcem, majitelem sklárny Reichmanem, který dávno zapomněl na svůj prchavý románek (v němž se velkolepě nechal oslovovat jako Modrý jelen) a nechce se k Draze znát. Zoufalá Draha se nemůže spokojit s jedním telefonátem Karličce denně a má potřebu se lidem mstít. Hrozí, že podpálí benzínovou stanici svého strýce Fügnera (Dušan Urban), v jehož stísněných prostorách se celé drama odehrává.

Interiér prodejny čerpací stanice je scénou Nikoly Tempíra evokován minimálně: stává se jí obdélníkový praktikábl vysunutý před rampu jeviště, v jehož rozích jsou vztyčeny tyče dokreslující ho v pomyslný kvádr. Do tohoto spoře vybaveného prostoru (lednička, stolek, tři kanystry s destilovanou vodou, pár reklamních vlaječek a paroží) se vstupuje mohutnými zadními dveřmi. Jediným a o to kontrastnějším protipólem domáckého prostředí, v němž se na panáka fügnerovky pravidelně schází osazenstvo místní sklářské továrny, je chladné, ba mrazivé podnebí světa venku za dveřmi. Ten se rozprostírá po celém dlouhém pásu forbíny před staženou oponou, přičemž povrch je pokryt drobnými kousky polystyrenového materiálu, který při smyku odlétává od bot jako led od bruslí.

Spíše nenápadné vizuální pojetí bezděčně upřednostňuje stránku hereckou. Jako by se tímto přístupem a la low-fidelity tvůrci vymezovali vůči všeobecně vládnoucímu trendu akcentace výtvarné složky jevištního díla. Stojí za to hovořit zejména o Draze Terezy Vilišové: v jejím pojetí je hrdinka velmi nešťastnou a současně energickou ženou, která je na první pohled odlišná od ostatních hochů, jak se v ošlehaném podhůří trpícím nedostatkem mužů navzájem oslovují sklářské dělnice – černě oděná, kolem pasu ledvinku, v níž nosí zbraň, dívá se jako dravec zespodu. Jak zjistíme, je schopná porvat se i se statným mužem, na druhou stranu často balancuje nad propastí – nakračuje do prázdna pod jevištěm.

Druhým propracovanějším charakterem dramatu je Fügner v podání Dušana Urbana; je to věcný muž, který si ovšem také nese výrazné poznamenání minulostí – v opilosti přeslechl úpěnlivé volání své ženy, která umrzla před prahem vlastního domu. Vyjadřuje se úsečně až uštěpačně, evidentně v sobě něco dusí. V metaforicky ztvárněné pasáži, kdy na něj divá Draha dotírá mrazem – obsypává ho bílými polystyrenovými hrudkami – možná také pod tíhou svědomí klesá roztřesen k zemi. Ostatní aktéři nepřesahují na malé ploše rozměr nastínění určitého typu, vystačující si s jeho zesměšněním – in conreto vidíme jednoduché, vulgární a velmi upovídané dělnice (Zdena Przebindová, Marcela Čapková) včetně jejich temperamentní slovenské modifikace (Markéta Haroková), ze záznamu hovořícího suchopárného ministra (Jan Vlas) a kariéristického kravaťáka Reichmana, který se dostavuje s motorkářskou přilbou na hlavě. Představitel posledně jmenovaného Lukáš Melník pravděpodobně na režisérský pokyn než z vlastní vůle místy karikuje svou postavu až k neuvěření.

Jestliže některé režijní nápady Jana Friče výborně korespondují se snově lyrickou Františákovou výpovědí (skluzy se sprškami ledu, nápaditá přetahovaná o telefonní přístroj, Dražino lapání světelného paprsku), jiné ji spíše podrývají (nekvalitní projekce nudné politikovy promluvy, „rockující“ Slovenka Marienka). Mnohoznačný bílý rys, který je ve hře několikrát zmíněn, se v symbolické zkratce – naznačením bílých vousů na tváři – ztělesněn ve Fügnerovi objevuje v závěru.

Zatímco první půle představení je charakteristická spíše náznaky, druhá část představení začíná polopatě jako nejlacinější ze zájezdových crazy-komedií: obtloustlý a moravsky žvatlající prosťáček Jiří (Jan Vápeník) se vtírá do nabízené pozice služky v domácnosti dobře situované dámy (Markéta Haroková). Bohorovně tvrdí, že je vlastně taky ženská, čímž tedy myslí, že umí vařit, prát, žehlit a že čte ženské časopisy. Zatím pouze prvoplánově vtipná vstupní scéna se naštěstí brzo začne shazovat a ironizovat, alespoň tím, že autor skrytý za distingovaného vypravěče (Lukáš Melník) svou pokleslost sám přizná.

Vzápětí chápeme, že máme co do činění nikoli s komedií, ale – jak je Drábkovým zvykem – s parodií. Ad absurdum se zesměšňují zejména (beztak směšné) příběhy lidí ze světa šoubyznysu: hlavní hrdinka Andrea je bývalou rosničkou, která se po nazpívání svého prvního popového alba stává skokankou roku. Do jejího světa se vlamuje bodrý Jura, který sice nerozumí vymoženostem luxusního sídla celebrity, ovšem s lecčím si – po svém – poradí. Humorné situace se oproti prvnímu kusu odehrávají v nápadně pozměněných kulisách s dominujícím kosočtvercovým zrcadlem a dlouhým bazénovým žebříkem po stranách.

Hře je uměle dodávána jakási vážnost tím, že hlavní hrdinka trpí nevyléčitelnou nemocí, které nakonec podlehne, jak se dovídáme ze závěrečné poznámky vedlejších postav. Harokové femme fragile je očividně inspirována typy z titulních stránek lifestylových časopisů; herečka principiálně ztvárňuje načančanou slečinku vyznačující se naivním tónem. Ze svého komického roucha vystoupí pouze ve scéně, kdy je hospitalizována v nemocnici: holohlavá obezřetně promlouvá z vrcholu žebříku, z něhož dolů visí nakadeřená nemocniční pokrývka.

Setkáváme se rovněž s Drábkovým oblíbeným – vzpomeňme například hru Švédský stůl – principem personifikace neživých předmětů. Situace více či méně přiléhavě glosují Sklenička (Zdena Przebindová) a Lžička (Dušan Urban); druhá v pořadí je ztvárněna zase poněkud lacinějším způsobem – nastrčením svalnatého může do ženských šatů, paruky a vratkých lodiček. Tuto dvojici posléze doplní oživlé karetní dámy, když polemizují mimo jiné o tom, jak to je s onou sedmičkou a vracením do hry při hře prší, kterou spolu hlavní postavy hrají. Karty defilují v nadživotní velikosti, odklápěcím průstřihem v místě obličeje jimi promlouvají herci.

Jediným explicitním propojením Františákova a Drábkova partu je moment, kdy vypravěč-konferenciér do mikrofonu poznamenává, že zajisté nejsme svědky klasického kusu význačného autora světové nebo české provenience, „například Martina Františáka, abychom nechodili daleko“, k čemuž dodává, že diváci bohužel už neuvidí psychologicky vytříbenou studii, tak jak ji předvádí například herecký představitel Reichmana. Nato Melník s razantním přehráváním zahrnujícím křik a svíjení se na zemi zopakuje jeden ze svých výstupů z Karly.

Bezručovský konglomerát Tvrdě/Měkce se široce zvolené tematice přibližuje v zásadě cestou frivolní. Pár účelů splňuje dobře: rozptýlí, pobaví, může dobře posloužit k seznámení s výrazným autorským rukopisem dvou předních českých divadelníků, do paměti se ale nevštípí.

Autor: Lollok, Marek: Tvrdá Karla, měkká Andrea /www.nekultura.cz / Ne, 28. listopadu 2010 / Autor: Marek Lollok



Videoukázky


fotografie z generální zkoušky

Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Tvrdě / měkce
Foto: Tomáš Ruta
Tvrdě / měkce 
Markéta Haroková, Jan VápeníkTvrdě / měkceKateřina Krejčí, Dušan Urban

fotografie ze zájezdu do Hradce Králové

Tereza DubováJan VlasJan Frič
Jana SloukováZkouška (Jan Frič, Tereza Vilišová, Dušan Urban, Markéta Haroková, Marcela Čapková)Markéta Haroková, Zdena Przebindová, Marcela Čapková
Filip Kapusta, Lukáš MelníkTakové to mají v Hradci...David Drábek, Tereza Vilišová, Jan Frič
Markéta Haroková, David Drábek, Tereza VilišováTereza Vilišová, Jan FričTvrdě / měkce v Hradci Králové
Dušan Urban, Jan VápeníkJan VápeníkPavel Johančík, Lukáš Melník, Dušan Urban

fotografie z derniéry

Jiří Krejčí, Jan Vápeník, Dušan UrbanDerniéra Tvrdě/MěkceJiří Krejčí, Jan Vápeník, Dušan Urban
Derniéra Tvrdě/Měkce
Derniéra Tvrdě/Měkce
Zdena Przebindová, Marcela Čapková, Johana Dubová, Lukáš Melník, Dušan UrbanMichaela Kadlecová, Lenka Králová, Jan VlasDerniéra Tvrdě/Měkce
Jiří Krejčí, Martin Františák, Tomáš SuchánekMartin Františák, Tomáš Suchánek, Jana SloukováDerniéra Tvrdě/Měkce
Derniéra Tvrdě/Měkce
Derniéra Tvrdě/Měkce


KARLA

Drama Martina Františáka. Hra po noční směně. Groteska z benzinové pumpy hořká jak ranní kafe. Westernová zpráva o kraji na konci světa. Proč se zavírá přilehlá sklárna? Co má za lubem ministr Drápela? Co bude se všemi brusičkami a foukačkami? Kam se poděli jejich muži? Proč mizí Draha do noci? Kam Reichman odváží malou Karličku? Kolik stojí deci Fügnerovky? Co se děje na hřbitově? Jaké je stát tváří v tvář dávné vině? Příběh o tvrdém životě tvrdých žen. A venku na mrazu obchází bílý rys… Jsem si myslel, že to bude den ode dne mírnější a mírnější. Že to odejde, odjede, jako sklárnička… Sedím a nevím vůbec co mám dělat. Jestli to mám zapálit, anebo sedět a čekat. Včera jsem vypil tři litry Fügnerovky. Od její smrti jsem se chlastu nedotknul. A nic. Probudí mě mráz – na chromu z disku trčí jinovatka a já sedím. Tady sedím. Ani sen, ani štěk, ani psi mě nedotrhali. Nevím, co je lepší…

ANDREA

Variace na rozhlasovou hru Vykřičené domy od Davida Drábka. Poetická komedie o dvou, kteří se nakonec našli. Snové balábile s bývalou televizní hvězdou, pánem na úklid a ožívajícími předměty. Andrea byla celkem slavná rosnička. Měla fakt vymakaný kozy a nohy. Tak nazpívala cédečko. Stala se skokankou. Roku. Teď je ale všechno nějak jinak a Andrea potřebuje pomoc… Jiří je dobrák. Má rád prší. A taky Zagorku. Jiří shání práci. Asi jsou mu souzený rozlámaný ženský… Já se ráno v solárku rozhodla, že budu super zpěvačka a do měsíce jsem nahrávala ve studiu. On měl ten můj peněz a peněz jak nechci říct čeho, víte? A nejvíc trapný bylo, že jsme to pojmenovali The best of Andrea. Tyvole! První placka a už The best of. Úplná buranka jsem byla. A jak se na mě Dan Bárta tehdy podíval…

Projekt Tvrdě/Měkce je pohledem dvou současných dramatiků Martina Františáka a Davida Drábka na témata lásky a smrti. Dva muži, dva autoři, dvě poetiky, dvě hry. Odpouštění a opouštění. Muži a ženy. Tvrdě a měkce.


Martin Františák (1974) Dramatik, režisér a umělecký šéf Divadla Petra Bezruče. Narodil se ve Valašském Meziříčí, kde v útlém mládí působil jako textař a performer v několika undergroundových seskupeních. Vystudoval divadelní fakultu JAMU v Brně, obor dramatická výchova, a poté coby student Arnošta Goldflama činoherní režii. Režíruje v divadlech od Ostravy po Cheb. Byl šéfrežisérem brněnského divadla pro děti Polárka, v současné době zastává pozici uměleckého šéfa ostravského Divadla Petra Bezruče. Je vůdčí uměleckou osobností divadelního souboru Jana Honsy v Karolince, pro který napsal a zrežíroval několik her (Doma, Nevěsta) Jeho hra Doma byla uváděna i na repertoáru hlavní scény Národního divadla v Praze. Úspěšná byla i rozhlasová adaptace jeho hry Tvůj děda. Františákovy texty se vyznačují něžně krutou poetikou a snovou groteskností. Stěžejními tématy jeho dramatiky jsou rozpad rodinných vztahů, tíže sociálních poměrů a život těsně spjatý s krajinou.

David Drábek (1970) Dramatik, režisér a umělecký šéf Klicperova divadla. Absolvent Filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci, obor filmová a divadelní věda. Na univerzitě založil spolu s Darkem Králem divadelní Studio Hořící žirafy, které se specializovalo na žánr moderního kabaretu. V roce 1995 obdržel Cenu Nadace Alfréda Radoka za nejlepší hru roku za text Jana z parku a v roce 2003 totéž ocenění za text Akvabely, jenž získal později titul Nejlepší Česká hra roku 2005. Jeho hra Náměstí bratří Mašínů získala druhé místo v dramatické soutěži Cen Alfréda Radoka 2007 a ocenění Hra roku 2009 v téže soutěži. Jako autor, režisér a dramaturg spolupracoval s mnoha českými a moravskými divadly. Drábkovy texty se vyznačují anekdotičností a epigramatičností. Velkým zdrojem mu je film a televize, jejíž styly s oblibou napodobuje a paroduje ve svých groteskních a kabaretních textech, a jež jsou také stěžejním tématem jeho dramatiky: kýč, mediální svět, masová a komerční kultura.


plakát k představení Tvrdě/měkce


Tvrdě/měkce / plakát


Skladby použité v inscenaci

KARLA

Judas Priest - Painkiller / interpret: Judas Priest / hudba a text: Glenn Tipton, K. K. Downing, Rob Halford

Olivier Messiaen - Louange a L'eternite De Jesus / hudba: Olivier Messiaen / interpret, aranže: John Zorn & Naked City

Svarte Greiner - Where Am I / hudba, interpert: Svarte Greiner

Kreng - Aspyxia / hudba, interpret: Kreng

ČEZ Boys - Síla skupiny / hudba: František Soukup / text: Gábina Osvaldová

Tublatanka - Skúsime to cez vesmír / hudba, interpret: Tublatanka (Maťo Ďurinda, Pavol Horváth, Juraj Černý) / text: Martin Sarvaš

Tanya Tagaq - Sila / hudba, interpret: Tanya Tagaq

Mystere Des Voix Bulgares - A Cathedral Concert / hudba: lidová / intepret: Kremena Stancheva, Vassilka Andonova - Bulgarian State Radio and Television Female Vocal Choir

ANDREA

Bedřich Smetana - Vyšehrad / interpret: Czech Philharmonic Orchestra

Bedřich Smetana - Vltava / interpret: Czech Philharmonic Orchestra

Franz Xaver Gruber - Tichá noc (instrumentální) / Hudba: Franz Xaver Gruber / aranže: Karel Mařík a Pavel Bohatý

Franz Xaver Gruber - Tichá noc / hudba: Franz Xaver Gruber / text: Václav Renč / aranže: Karel Mařík a Pavel Bohatý / interpret: Iveta Bartošová

Marie Rottrová - Lásko voníš deštěm / hudba: Black Sabbath / text: Jaromír Nohavica / interpret: Marie Rottrová

Trentemoeller - Killer Cat / hudba, interpret: Andres Trentemoeller

Trentemoeller - While The Cold Winter Waiting / hudba, interpret: Andres Trentemoeller

Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald - Můj čas / Hudba: Petr a Pavel Orm / Text: Zdeněk Borovec / interpret: Hana Zagorová, Stanislav Hložek, Petr Kotvald

Lenka Filipova - Za všechno může čas / hudba a interpret: Lenka Filipová / text: Zdeněk Rytíř

Radiohead - How To Dissapear Completely / hudba, text, interpret: Radiohead


Re: vsem u Bezrucu
Milý KAPITÁNKU, Tvrdě i Měkce zní mé ahoj, které Ti posílám po všech vlnách moří a oceánů - až na kapitánský můstek! Plavbě zdar!
12.05.2010 19:16 | T.V.
vsem u Bezrucu
Terynko i z Bornea vam vsem drzim palce,jen mi je lito ze opet nebudu u toho.P
11.05.2010 15:39 | Petr
Re: Obsazení
Zdravíme,

vaše netrpělivá povaha již nemusí déle trpět. Obsazení už na našem webu visí!
12.04.2010 10:46 | Zuzana Mildeová
Obsazení
Dobrý den, kdy bude zveřejněno obsazení této inscenace? Děkuji za odpověď.
10.04.2010 18:34 | někdo neznámý
Re: Re: premiéra
moc děkuji, už se těším...
19.03.2010 16:08 | Bára
Re: premiéra
Vážená Báro,
premiéra autorského projektu Tvrdě/Měkce je plánována na pátek 14. 5.
19.03.2010 16:06 | Zuzana Mildeová
premiéra
Zdravím,
snad mi dovolíte mít skromný dotaz: Kdy bude premiéra?
19.03.2010 13:42 | Bára
www.bezruci.cz