divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
nejbližší představení
6. listopadu 2017
agota kristofová / Velký sešit
kontroverzní příběh v nové dramatizaci / zrození nejzrůdnějších hrdinů naší doby / dva bráškové / a jedna válka / svět je krutý a cynický! / my musíme být taky

Lucas Ondřej Brett / Claus Milan Cimerák / Babička Kateřina Krejčí / Matka, Klára Markéta Haroková / Sluha, Matyáš Jakub Burýšek / Otec, Farář, Důstojníkův přítel Dušan Urban / Cizí důstojník, Úředník, Petr Vojtěch Říha / Švec, Policista, Knihkupec Viktor Michal Sedláček / Služka, Anežka Markéta Matulová / Zaječí pysk, Jasmína Magdaléna Tkačíková / Pošťačka, Sousedka, Josefína Marcela Čapková / hlas z rádia Miroslav Kudela
délka představení 2 hod. 45 min. / premiéra 22. září 2017

Velký sešit
Velký sešit 

o inscenaci

Divadelní adaptace kontroverzního románu Velký sešit švýcarské autorky maďarského původu Agoty Kristofové. Dvojčata Claus a Lucas jsou teprve malí chlapci, a už jsou nuceni každodenně se vyrovnávat se surovostí a cynismem světa zmítaného válkou. Jak si s tím poradí? Rozhodnou se být cynickými a surovými taky. Strhující příběh, sledující zrod zla a ohebnost morálních pravidel, v režii oceňovaného slovenského režiséra Mariána Amslera.


trailer


fotografie

fotografie v tiskové kvalitě najdete v sekci média pro média



fotografie z představení


Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešitVelký sešitVelký sešit
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešitVelký sešitVelký sešit
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešitVelký sešitVelký sešit
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 
Velký sešit
Foto: Lukáš Horký
Velký sešit 


natáčení traileru


Velký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileru
Velký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileru
Velký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileru
Velký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileruVelký sešit - natáčení traileru


focení plakátu


Velký sešit - focení plakátuVelký sešit - focení plakátuVelký sešit - focení plakátu


první čtená zkouška


Velký sešit - první čtenáVelký sešit - první čtenáVelký sešit - první čtená


explikační porada


Velký sešit - předávačkaVelký sešit - předávačkaVelký sešit - předávačka
Velký sešit - předávačkaVelký sešit - předávačkaVelký sešit - předávačka


recenze

Velký sešit vypráví o hledání totožnosti v proměnách reality


Novou sezónu Divadla Petra Bezruče se sloganem „někdo to rád bezruč“ zahájila adaptace románové trilogie Agoty Kristofové VELKÝ SEŠIT. První část hry sleduje syrové a kruté zážitky nerozlučných chlapců-dvojčat na maďarském venkově během druhé světové války, v druhé části se poválečné osudy chlapců rozcházejí a výklad událostí se stává nejednoznačný. Ambiciózní inscenace v Divadle Petra Bezruče hostujícího režiséra Mariána Amslera měla premiéru 22. září 2017.

VELKÝ SEŠIT je debut ve Švýcarsku žijící Agoty Kristof (1935-2011), která utekla z Maďarska za povstání roku 1956. Napsaný franštinou, avšak jakoby přes prizma maďarštiny, vzbudil pozornost úderným, přímočarým stylem, kritika jej přirovnává k dílům Becketta či Ionesca. Jména postav Lucas a Claus jsou přesmyčkou a naznačují jejich dvojjedinost. Jako desetiletí jsou za války vyvezeni matkou na venkov. Nemohou bez sebe být, potlačují city a emoce, vše si zapisují jako "my". Setkávají se s fašismem, antisemitismem, sexuální perverzí, násilím i smrtí a tvoří si vlastní morálku. Druhý díl trilogie, DŮKAZ, začíná znejisťovat předcházející. Od bratra oddělený Lucas vede zápisky již jen jako "já", poválečný děj vrcholí v době lidového povstání. Poslední díl, TŘETÍ LEŽ, vše dosavadní zpochybňuje, emigrant Claus tvrdí, že byl vždy sám a druhého si vymyslel, aby přežil nesnesitelnou samotu.

Trilogie je psána odcizeným jazykem bez emocí, s odstupem od běžné řeči, v gramaticky jednoduchých větách. Strohost a věcnost usnadňuje převod do jevištní mluvy, avšak proměny a zpochybňování prezentované v druhém a třetím díle konstrukci jednolité hry komplikují. (Přesvědčivá adaptace prvního dílu Velký sešit v provedení Nitranského divadla byla uvedena na Dream Factory 2016, stejně jako komorní monodrama MeetFactory nazvané Třetí lež.) Režisér Marián Amsler, který rád volí složité a technicky náročné formy, navrhl divadlu scénické provedení kompletní trilogie. Rozsáhlý text dramatizace Marie Špalové upravila Kateřina Menclerová s ohledem na přijatelnou délku tak, že po Velkém sešitu následuje druhá část hry tvořená zhutněným dějem Důkazu a až v závěru je použit motiv ze Třetí lži.

Pozadí scény tvoří travnatý svah rozdělený dveřmi do chalupy, vpravo je později mj. pokoj, fara a knihkupectví, vlevo pak dvůr i místnost knihovny. Temnou atmosféru dění zesiluje střídmé osvětlení až příšeří. Svůj příběh začínají spolu vyprávět chlapci Lucas a Claus, žijící s tvrdou, necitelnou babičkou. Jsou neodlučitelní, pracují, učí se a zocelují, potlačují bolest i city, protože ty znejasňují poznání. Do velkého sešitu si vše zapisují, setkávají se s dcerkou sousedky, důstojníkem, jeho sluhou, knězem, služkou a ostatními, sledují vyhnání židů, násilí cizí armády a smrt blízkých koncem války. Druhá část začíná mezi ruinami či pomníky popsanými větami ze sešitu. Lucas se cítí bez bratra jako položivý, navazuje vztah s mladou ženou, jejím postiženým synem a ovdovělou knihovnicí, získá úřední identitu, posléze zemí otřese povstání proti komunistické totalitě. Závěrečné obrazy zachycují rodiče spolu s malým Clausem, ten je tady sám. Následuje střih na dva přicházející muže...

Marián Amsler se soustředil na téma formování charakteru pod vlivem utrpení fyzického a mravního, války, dvojí totality, emigrace. Na utváření osobnosti a morálky má prostředí rozhodující vliv a neúnosný tlak může vést i k narušení identity. Komplikovaná struktura trilogie, zejména postupné zpochybňování reality a identity byly pro tvůrčí tým výzvou, jak vše skloubit a dát hercům impuls k hledání nových poloh a odstínů projevu. Lucas Ondřeje Bretta a Claus Milana Cimeráka jsou jako srostlí, tvrdošíjní a znecitlivění, pevní i nejistí, na scéně všechny zastiňují. Babička Kateřiny Krejčí je tvrdá, ale pod hrubou slupkou lidská, matka Markéty Harokové trpí rozporem citovosti a sobectví. Všichni další herci, zastávající dvě i více rolí - Jakub Burýšek, Dušan Urban, Vojtěch Říha, Michal Sedláček, Markéta Matulová, Marcela Čapková i nová tvář v souboru Magdaléna Tkačíková - tvoří dramaticky vyhraněné postavy a jsou režisérem vyladěni k vyrovnaným výkonům. Vznikla tak umělecky silná inscenace plná výrazných obrazů, která ovšem na vnímání diváka a jeho orientaci klade nemalé nároky.

Milan Líčka / Ostravablog.cz / 7. 10. 2017


Adaptace románu Velký sešit mrazivě pobaví a nedává prostor k pochybám o vynikající divadelní práci


Zářijovému školnímu šílenství se nevyhnulo ani Divadlo Petra Bezruče. Představením Velký sešit zahájilo nejen divadelní sezónu, ale také věnovalo jakýsi pomyslný dárek svému jmenovci, jehož 150. výročí si v těchto dnech připomínáme. Otevřením Pandořiny skříňky v podobě trilogie Agoty Kristofové si mohli inscenátoři vylámat zuby, ale ovacemi zaplavený závěr představení ukončil náročnou a poctivou práci vítězného tvůrčího týmu.

Malé velké divadlo – tak bych označila Divadlo Petra Bezruče po zhlédnutí představení Velký sešit. Zakousnout se do chuti trpkého nezralého ovoce románů Agoty Kristofové a vyždímat z ní čirou opojnou šťávu chce velkou dávku odvahy, fantazie a hlavně pevného tvůrčího základu. Snový tým Marián Amsler, Marie Špálová a Marija Havran zkombinoval své výsostné dovednosti a vytvořil mrazivě živoucí obraz literární předlohy.

Velký sešit – deník chlapců, dvojčat, které matka odveze do Malého města k babičce, aby byli v bezpečí před válkou. Neurčitý čas, neurčité místo, neurčitá řeč. Maďarská spisovatelka žijící za druhé světové války emigrovala do Švýcarska a psala román ve francouzštině. Jednoduché věcné zápisky očesané o zbytečné vedlejší linky neodbíhající od deníkové formy zachycující striktně skutečnost jsou rozpoznatelným stylem Agoty Kristofové.

Následující dva volně navazující romány – Důkaz a Třetí lež popírají vzájemně skutečnosti odehrávající se ve Velkém sešitě. Ať už existenci jednoho z bratrů nebo nakonec existenci čehokoli. Dějová linka všech třech dílů se tak od sebe vzájemně liší a navzájem se i popírá. Zmatenost, kterou Agota ve čtenářích vyvolává, papír velmi jistě unese, ale jak si s takovou látkou poradí divadelní scéna?

Dramatizace se ujala Marie Špálová. Již předem bylo jasné, že si na sebe nevzala lehký úkol – nicméně, jak sama poznamenala, největší práce byla se škrtáním. Agota Kristofová má výborně postavené dialogy, takže knihu přečtete jedním dechem. A podobným principem se řídila také dramaturgie. Obdiv určitě patří jak Marie Špálové, která si s textem poradila velmi obezřetně a citlivě, tak i Kateřině Menclerové, která s ohledem na diváka dala některým pasážím nekompromisně najevo, že se bez nich divadelní prkna obejdou. A obě udělaly dobře.

I přes velké zásahy nakonec udržely všechny návaznosti tak, že i divák neznalý předlohy se nemusí cítit ochuzen. Představení je rozděleno na dvě části. Chronologický začátek dává také název celému představení – Velký sešit – ten se také objevuje ve všech částech s jistou modifikací a dostává tak významově širší rozsah. Oprávněně se dílo Agoty Kristofové řadí mezi světové literární skvosty. Obsah díla nešetří zobrazováním zrůdnosti války pitoreskním pohledem malých chlapců, kteří přijímají vše, co přichází, oddaným naivním pohledem a skoro až švejkovsky vše vracejí zpět. Nastavují okolí pokřivené zrcadlo chování, které se skrz ně filtruje do zhuštěné formy.

Devítiletá dvojčata transformoval režisér Marián Amsler do Ondřeje Bretta (Lucas) a Milana Cimeráka (Claus). Oba herci udrželi tragikomický nádech svých rolí v těsné blízkosti směšnosti natolik, že text Agoty Kristofové dostal plastičtější obraz, než bych byla bývala tušila, že je možné. Vedle bratrů doznívá ještě skřípavý hlas Kateřiny Krejčí v roli babičky, jež svůj literární předobraz zhmotnila s děsivou přesností.

Valčíkové tempo první části, kde se diváci seznámí s bratry, jejich babičkou nazývanou čarodějnicí a ostatními postavami z Malého města, pozvolna graduje až do přestávky a diváci se neubrání občasnému úsměvu, za kterým se skrývá hluboký děs. Po přestávce si diváci mohou osvěžit pasáže s první části, které doplňují přestavěnou scénu. Z původního zatravněného terénu okolo babiččina domu, který tvoří dominantu scény, se stává roztříštěné torzo působící dojmem myšlenkového labyrintu, kde se Lucas – zůstavší bratr – ztrácí. Návazný příběh využívá i dalších částí scén – na pravé straně knihovna nejprve jako dům dvojčat ve Velkém městě, paralelně jako fara a posléze jako dům zakoupený Lucasem. O výpravu se postarala světově známá Marija Havran.

Představení se ve druhé polovině zpomaluje a na jevišti se odehrává snové leporelo s útržky děje, které tvoří Lucasův život po odchodu bratra. Zpochybnění, že by snad nějakého bratra měl, se snaží kompenzovat starostí o malého chlapce Matyáše, který u něj zůstal po odchodu Jasmíny, jeho matky, které nabídl střechu nad hlavou. Složitý vztah končí smrtí, která zde má mnoho podob a je přijímána se stejnou dávkou emocí. Poslední část trilogie se redukuje do úředního zápisu, který z předešlého snu – noční můry – všechny probudí a uzavře celý příběh jakoby zavřením velkého sešitu, který už nemá další volné listy.

Na jevišti se představí téměř celý soubor Divadla Petra Bezruče včetně nové tváře Magdalény Tkačíkové, která mezi kolegy zapadla bez zjevného problému. Její role Zaječí pysk a zmíněná Jasmína ukázaly, že tato herečka má Bezručům co nabídnout. Kromě Ondřeje Bretta, Milana Cimeráka a Kateřiny Krejčí měli všichni herci více rolí a především díky perfektním dobovým kostýmům nebyl divák z množství postav zmaten.

Ačkoliv divadlo a literární předloha láká především na příběh, ztvárnění příběh poněkud upozaďuje, tedy forma přesahuje samotný obsah, což inscenací dodává osobité kouzlo. Tato hra se pravděpodobně nebude líbit úplně každému, ale pokud se nechají diváci unášet hereckým koncertem a nechají se vést režisérským záměrem, bude to pro ně jistě zážitek na dlouhou dobu, protože taková přestavení v mysli zůstávají.

Evelína Vaněk Síčová / Ostravan.cz / 23. 9. 2017


plakát

Velký sešit
Foto: Petr Hrubeš
Velký sešit 


www.bezruci.cz