divadlo Petra Bezruče
měsíční zpravodaj v pdf
Viktor Dyk / Zapomnětlivý
Zapomínáte, poněvadž chcete, já poněvadž musím.

Režie Josef Janík / Úprava Petra KohutováJosef Janík / Výprava Marta Roszkopfová / Hudba Jan Meisel / Texty písní Tomáš Vůjtek
Čeněk Jirout Filip Čapka / Strýc Tomeš Vítězslav Kryške / Královna hadů Alena Sasínová-Polarczyk / Impresário a Cizinec Michal Przebinda / Lída Tomšová Ivana Stejskalová / Tylda Markéta Haroková / Anda a Dívka Barbora Obozněnková / Fanda a Druhá dívka Hana Sovová / Hrabě Toggefuck a Muž činu Daniel Zaoral / Rytíř Sans-Mercy a Vochoč Norbert Lichý / Bytná Kateřina Krejčí / Stáza Nikola Birklenová / Prodavačka a Číšnice Marcela Čapková / Trousil Josef Kaluža / Robert Moravec Jan Plouhar / Dědeček revoluce Jan Odl / "Fízl" Kroužílek Roman Harok / Aja Lucie Žáčková
premiéra 28. listopadu 2003 / derniéra 12. března 2004

Zapomnětlivý
Foto: Hana Pokorná
Zapomnětlivý 

Živote, ty srabe, kde jsi, vylez! Chci se s tebou porvat! (Vladimír Renčín, 1999)


Viktor Dyk

básník, prozaik, dramatik a publicista, jenž vyšel z mladší vlny symbolistně dekadentní školy devadesátých let. Narodil se 31. 12. 1877 v Pšovce u Mělníka jako syn hospodářského úředníka. V letech 1888 - 96 studoval v Praze gymnázium, poté práva, po skončení studií se věnoval literární a novinářské dráze. Literárně začínal v okruhu Moderní revue, později spolupracoval s Lumírem. Byl dlouholetým redaktorem časopisu Samostatnost. Nezanedbatelná je jeho politická činnost - v roce 1911 neúspěšně kandidoval do říšské rady, v letech 1916 - 17 byl vězněn za otiskování jinotajné protirakouské satiry "Tajemná dobrodružství Alexeje Iványče Kozulinova", v roce 1918 se stal poslancem a roku 1925 senátorem za národně demokratickou stranu. Tragicky zahynul 14. 5. 1931 u ostrova Lopudu v Jaderském moři.

Dílo:

Sbírky - A porta inferi (1897), Síla života (1898), Marnosti (1900), Satiry a sarkasmy (1905), Milá sedmi loupežníků (epická báseň, 1906), Pohádky z naší vesnice (1910), Giuseppe Moro (epická báseň, 1911), Prohrané kampaně (1914), Lehké a těžké kroky (1915), Zápas Jiřího Macků (epická báseň, 1916), Anebo (1918), Okno (1921), Poslední rok (1922), Domy (1926), Devátá vlna (1930)
Prozaické útvary - Stud (1900), Hučí jez a jiné prózy (1903), Konec Hackenschmidův (1904), Píseň o vrbě (1908), Příhody (1911), Krysař (jeho nejznámější novela - z nedávné doby dlužno připomenout opavskou inscenaci i stejnojmenný film, 1915), Prsty Habakukovy (1925), Můj přítel Čehona (1925), Soykovy děti (1929) Dramata - Posel (1907), Zmoudření dona Quijota (1913), Ondřej a drak (1919) aj.

Zapomnětlivý
Foto: Hana Pokorná
Zapomnětlivý 


(Odehrává se ve Vysokém nad Jizerou. Ozve se zaťukání a skoro současně s ním vpadne do chalupy Viktor Dyk.)
Dyk: Přátelé, horalé, druhové v boji ve věci národní spravedlnosti. Zle je, zle.
Metelka: (udiveně) Braniboři zde?
Dyk: Ruka zákona rakouského mocnářství je mi v patách. Musím se schovat. Ve jménu české vlasti neprozraďte mě. (Vleze pod stůl.)
Pumr: (Vletí dovnitř bez klepání) Pozdrav kaiser. Není u vás Dyk?
Hlavatka: Jenom proběhnul kolem okna.
Pumr: A hrome! (Zase vyběhne.)
Dyk: (Vyleze zpod stolu.) Děkuji vám, jste dobří Češi, báseň o vás možná napíši. Ale teď mě omluvte, kdyby se chtěl vrátit, radši poběžím. (Odejde.)
Petr Pýcha: Republiku za koně a fotbal, 2003
Zapomnětlivý
Zapomnětlivý


Začarovaný prolomil jste kruh
a Oblomovů zbyl se mdloby škodné.
Hrd, pospíchal jste splatit čestný dluh
života svého zemi svojí rodné.

Pod vzdálené jste země oblohou
snil o domově, o krásnějším žití.
Bil jste se za ty, kteří nemohou,
a za ty, kteří nechtějí se bíti.

Nedůvěřujem póze hrdiny,
jenž s marností se chladně loučí světskou.
Snad též vám byly těžké hodiny,
Když zahradou jste kráčel Olivetskou.

V požáru dýmu, za hřímání děl
noc byla někdy vražedná a chladná.
A Pokušitel slovy Písma děl:
"Jestliže budeš klaněti se, padna -"

A někde doma, v hluku ulice,
po moudrosti se jiná moudrost rojí.
Chodili jsme tam, rozumujíce:
"Je život jeden. Povinnost je dvojí!"

Vy mladistvý však upíral jste zrak
do budoucnosti, jež je nedohledná.
A řekl jste, když síru soptil drak:
"Je život jeden. Povinnost je jedna!"

V té době krizí, v době katastrof
šel jste a zašel v mladém, krásném spěchu.
Své strofy kladu na neznámý rov.
Dobrou noc, muži! Spěte ve cti, Čechu!

(Viktor Dyk, 1916)


Macocha - pověstná propast neboli závrtek na Moravě na Drahanské vysočině, asi dvě hodiny od Blanska, turisty zhusta navštěvovaná. Jest to propadlina v devonském vápenci, 95 m. dlouhá, 60 m. široká a 137 m hluboká (podle měření Wanklova největší délka 170 m, šířka 74 m a hloubka 137 m), na jejímž dně jsou dvě jezírka (jedno 28 m dlouhé, 10 m široké, 7 m hluboké, druhé 17 m dlouhé a 12 m široké, 12 m hluboké), jimiž protéká potok, který po dalším podzemním běhu vychází na světlo v tzv. Suchém žlebu jakožto Punkva. Příkré, často převislé skalní stěny prorvány jsou několika slujemi a porostlé divokým křovím, obrovskými kopřivami, plavuněmi a bujným mechem, na jižní straně proráží převislou skalní stěnou komín 30 m dlouhý, který vede kolmo vzhůru. Jezírka oživena jsou pstruhy. První, kdo do Macochy sestoupil, byl minorita P.Lazar Erker r. 1738, potom liechtenštejnský inž. Růžinský r. 1784, setník Peschke r. 1831, dr. Wankel spustil se dolů po provaze se starohrab. Erichem Salmem r. 1856, dr. Martin Kříž r. 1864 aj.
Ottův slovník naučný, 1900

Zapomnětlivý
Foto: Hana Pokorná
Zapomnětlivý 


(Mimo scénu se objeví obecní policajt Pumr. Zavětří, přikrčí se, čeká na svou oběť. Za ním jde nic netušící Dyk. Pumr ho překvapí.)
Pumr: Co já jsem se, člověče, za váma naběhal. Vy se taky na chvíli nezastavíte. Tři dny se za váma honím, do kopce s kopce, nohy už necejtím.
Dyk: To není možné.
Pumr: Poslouchejte, potřeboval bych s váma mluvit. Diškrétně, mezi čtyřma očima.
Dyk: Ano? Se mnou? A copak?
Pumr: (nechce se mu.) Ta záležitost s těmi podpisy. Víte přece.
Dyk: S podpisy?
Pumr: No. (Skoro šeptá.) Na podporu monarchie a císaře. Takové hlouposti jsem tam psal, že?
Dyk: Hlouposti? Ach, ano, vzpomínám si. Běda tomu, kdo by se nepodepsal. Když já jsem to, pane policejní - jestli se na mě nebudete zlobit - ztratil.
Pumr: Ztratil? Někde mezi lidma? Ve městě?
Dyk: Abych řekl pravdu, spálil jsem to. Teda omylem, to se rozumí.
Pumr: Takže to lejstro už není? To se mi ulevilo, člověče. A poslouchejte, vy jste z Prahy, básník, všude máte známý - diškrétně, pane Dyk, má ta naše stará monarchie vopravdu namále? Víte, jak to myslím, šlus.
Dyk: Já vám teda, pane policejní, nechci nic slibovat. Ani vás nechci strašit. Ale myslím, že už to dlouho trvat nebude.
Pumr: Ale jděte, jakýpak strašení, vždyť jsme se na ten českej stát nějak načekali.
Dyk: No, tak já myslím, že už půjdu.
Petr Pýcha: Republiku za koně a fotbal, 2003

Zapomnětlivý
Foto: Hana Pokorná
Zapomnětlivý 


Vln osm potopí pouze,
vln osm přeskočí.
Vln osm vesele bije
do prsou, do očí.

Vln osm nemá zlé moci,
vln osm laškuje jen.
Vln osm nemůže zmoci,
devátá vezme tě v plen!

Devátá vlna smete,
s čím osm hrálo si,
devátá vlna nese,
však živé nenosí,

devátá vlna zavře
mdlá ústa navěky.
A upíráš své oči
na moře bezděky.

(Viktor Dyk, 1930)


Já mu dal ránu, on mi dal ránu, já mu dal ránu a pak mě mlátil jenom on. Řeknu vám, to je naposledy, co jsem se porval se životem! (Vladimír Renčín, 1999)


Dykova psychologická komedie Zapomnětlivý se prvně objevila na jevišti Národního divadla v sobotu 11. dubna 1931 v režii Karla Dostala, který též účinkoval v roli Rytíře Sans-Mercyho. Čeňka Jirouta hrál Ludvík Veverka, strýce Tomše Rudolf Deyl, Lídu Tomšovou Božena Pulpánová, Královnu hadů Jarmila Krombauerová a Impresária František Roland. V dalších rolích pak Václav Vydra, Růžena Nasková, Jiřina Štěpničková, Karel Kolár etc. Inscenace se tehdy shledala s průměrným ohlasem a byla celkem 6 x odehrána. Daleko větší význam s nastupující okupací měla o osm let později inscenace Bohuše Stejskala v pražském Komorním divadle. Premiéra se konala ve čtvrtek 16. listopadu 1939. V ní Čeňka Jirouta hrál Vítězslav Boček, strýce Tomše Ladislav Kulhánek, Lídu Tomšovou Nataša Gollová, Královnu hadů Marie Rosůlková a Impresária Svatopluk Beneš. Dále účinkovali Václav Vydra, Miloš Nedbal, Vladimír Hlavatý, Václav Voska etc. Hrála se celkem 12 x. Později byla tato zdánlivě neškodná hra dána na index a nesměla se uvádět s spolu s dalšími Dykovými hrami. V obou případech titul nebyl mládeži přístupný, ale my vám ho velice rádi zpřístupníme!!!

NORBERT LICHÝ: Zapomnětlivý je poetický text Scénář Zapomnětlivého jsem přečetl s velkou chutí a zároveň mně napadlo, že to, co se tak hezky čte, je těžké přenést na jeviště. Protože z toho bude tak trochu "čouhat" literatura. Ale to se dá od tohoto autora vlastně čekat. A náš úkol je, aby divák měl stejně dobrý pocit jako čtenář. Nesnadné. Téměř nedosažitelné. Ale na druhé straně jsem moc rád, že se v divadle, kam se v poslední době chodí na odpovědi na otázky co s životem, co s rodiči, co se sebou samým, co s drogami, co se vztahy - objeví poetický text. Jsem pro to, aby měl své místo v téhle trochu "dusné" dramaturgii. A snad někoho osloví. Snad se zastaví, zapřemýšlí nad hodnotami jinými, možná z dnešního pohledu trochu starými, ale v každém případě krásnými. Kéž by to divák mohl vnímat tak, jako já když jsem to poprvé četl. Ale to už je na nás. A na našem divadle.

TOMÁŠ VŮJTEK: Trainspotting a Zapomnětlivý jsou dvěma stranami téže mince. Dykova hra, tak jak ji inscenuje režisér Janík, má rozměr básnické metafory. Pouť hlavního hrdiny do světa a zase zpátky je východiskem k rozehrání rozličných konotací na téma zapomínání, a to jak v rovině osobní či citové, tak v rovině společenské, která obsahuje tragikomický přesah do naší současnosti v postavě sklerotického skřeta Dědečka revoluce. Dyk toho chtěl říci hodně, takže hra nabízí mnoho informací, ale to by snad inteligentnímu divákovi nemuselo vadit. Jakou lžíci máš, tolik nabereš, říká se, a neplatí to jen pro gurmány u švédských stolů. Téma hledání smysluplné životní cesty má v české literatuře dlouhou tradici, na jejímž počátku by mohl stát Komenského Labyrint, a Dykova komedie tak má na co navazovat, zároveň je však toto téma výsostně "bezručovské". V tomto smyslu jsou Trainspotting a Zapomnětlivý dvěma stranami téže mince. Liší se pouze jazykem. Autenticky drsné a vulgární promluvy jsou střídány duchaplnou, jazykově vytříbenou replikou velkého básníka. Bude zajímavé sledovat, jak tuto změnu přijme divák.

Zapomnětlivý
Foto: Hana Pokorná
Zapomnětlivý 


ČTYŘI OTÁZKY PRO ALENU SASÍNOVOU-POLARCYK

Jak jste porozuměla Dykově hře?
Pro mne je to pohádka o době nedávné, protože co je to století? Historie, kterou dnes nikdo nepřipomíná, ani nechce znát. Zapomnění toho, co bylo před hodinou, dnem, týdnem ... či lety. Kdo byl ten či onen ... Koho jsme potkali a nepotkali ... A všem je to FUK! Kolo se otáčí a my stárneme. "Jsou to vzpomínky, jež nás činí starými." Je to básnický text, který je pro mne velkou záhadou, a nevzdávám se myšlenky, že ho pochopím.

Proměnil se nějak Váš názor na Zapomnětlivého během zkoušek?
Ano. Velmi pracovitý, nadaný. Začínám mu přicházet na chuť. Toleruje mou začínající sklerózu, šuplíky, humorky. Je krásně mladý a má budoucnost (Filip Čapka).

Co zajímavého jste objevila u své postavy?
Jistou náklonnost k jisté deviaci. Mám na mysli zoofilii. Uvědomuji si, že nás provází od doby, kdy jsme seskočili se stromů ...

Co by nemělo divákovi uniknout?
Že objekt mého zájmu je "Velehad! Nádherný, ušlechtilý exemplář!!!"


www.bezruci.cz