světová premiéra kryonautů: futuristická sonda do zamrzlé současnosti

 

Inscenace Kryonauti čerpá z filozofického podhoubí sociologa Zygmunta Baumana a teoretika Marka Fishera. Reflektuje svět, ve kterém je snazší představit si konec světa než konec kapitalismu, a kde se z lidského života stal lov bez cíle. „Žijeme v době, ve které neexistuje prostor pro utopii. Do budoucnosti jsme dříve kladli naděje, dnes se jí bojíme a někdy ji ani nechceme. Kryonauti jsou pokusem o pohled na život jednotlivce žijícího uprostřed široké společenské beznaděje,“ vysvětluje dramaturg Peter Galdík. Název hry odkazuje k hrdinům, kteří po vzoru astronautů dobývají nové světy, ovšem tím prostorem, který se snaží ovládnout, je tentokrát budoucnost.

 

Hlavní osou příběhu je žena (Magdaléna Holcová) v produktivním věku, která čelí tlaku technologií, mezinárodních konfliktů i biologických hodin. Vedle ní stojí postavy (Vít Hofmann, Marián Chalány, Monika Tomková), které se v rámci bizarní soutěže snaží získat možnost nechat se zamrazit a probudit se až v roce 2250, do „srozumitelnějšího“ světa. Je Kryonaut ten, kdo už nic nečeká, nebo ten, kdo věří v absolutní restart? Inscenace tak tematizuje i fenomén social freezing či úzkost z klimatického kolapsu, ovšem s typickým humorným nadhledem autorky. „Inscenace se skládá z obrazů, které na sebe navazují nebo se prolínají a společně vytvářejí naše jevištní univerzum. Všechny tyto výjevy umožňují hlavní postavě i divákům nahlédnout na témata vizí, plánování a obav z mnoha různých stran,“ říká Alžbeta Vrzgula.

 

Vizuální a zvuková podoba inscenace navazuje na poetiku, kterou formovala Alžbeta Vrzgula se svým týmem v prostředí slovenského nezřizovaného divadla Uhol_92. Scénografii a kostýmy navrhla Alžbeta Kutliaková, několikanásobná držitelka prestižní divadelní ceny DOSKY, jejíž moderní vizualita se potkává s výraznou hudební stopou Martina Iso Krajčíra. Ten je pod uměleckým jménem Isobutane etablovaným pojmem na české i slovenské elektronické scéně; jeho tvorbu pravidelně reflektují hudební média jako magazín Full Moon a jeho sety rezonují v klubech i na streamovacích platformách. Celkový audiovizuální zážitek, v němž hraje zásadní roli také dynamické pohybové zpracování Barbory Janák a precizní light design Jana Huga Hejzlara, diváky vezme na cestu rakety, jež možná nikdy neopustí rampu, ale její odpočet už dávno začal.

 

 

 

Režisérka a autorka textů. Pravidelně píše a následně režíruje své texty pod hlavičkou nezřizovaného divadla Uhol_92 a spolupracuje s dalšími zřizovanými i nezávislými divadly. V roce 2023 měla český režijní debut s inscenací Já, Johan*a v Komedii, na scéně Městských divadel pražských. Studovala na Divadelní fakultě Vysoké školy múzických umění v Bratislavě. V roce 2022 získala divadelní cenu DOSKY a prémii Literárního fondu za režii inscenace Ponížení a krvilační. V roce 2024 získala Cenu Nadace Tatra banky za text a režii inscenace Toni Wolff zisťuje, že prerobila milióny v kategorii Divadlo – Mladý tvůrce.

 

Ve své vlastní divadelní tvorbě zkoumá slabé stránky člověka, chování pod tlakem totalitního myšlení. Analyzuje každodenní zvláštnosti a drobná zaváhání. Hledá nové formy komunikativního zpracování současných problémů ve společnosti, ve své práci se snaží naplňovat společenskou funkci umění – reflektovat, komunikovat, kritizovat, ventilovat. Tématem debutové inscenace Hranice_92 (2017) bylo hledání místa mladého člověka v postmoderní společnosti. Otázky genderové (ne)rovnosti reflektovala Vrzgula v inscenacích vNořen (2018) či TEL3GRAM (2024), problematiku vnímání „cizího“ zpracovala v inscenaci Zastavení (2019) či v divadelní instalaci Tichým hlasom. In a Calm Voice (2022). Inscenace Apokabaret (2019) se věnovala existenciální úzkosti z klimatické krize, inscenace Folklore not war (2018) pak historické paměti a sklonu společnosti k militarismu. V inscenaci Ponížení a krvilační(2022) se Vrzgula zabývá nebezpečím zpolitizované víry a v inscenaci Toni Wolff zisťuje, že prerobila milióny (2023) upozorňuje na fenomén konspiritualismu. V inscenaci Pokladík (2025) reflektovala téma stalkingu a v inscenaci Hej, Pookie! (2025) život mladých lidí rozkročených mezi realitou a online světem.