Cyrano

{ romantická klasika } hra o neschopnosti říct jediné slovo / pro toho kdo umí veršovat / hra o neschopnosti udělat krok / pro toho kdo umí létat / hra o potřebě lásky v době, kdy lásku není slyšet / hra o hlučné době, která nemiluje, nedává – rabuje a chechtá se / inscenace hostovala na Festivalu divadel Moravy a Slezska v Českém Těšíně 2010 a na přehlídce Malá divadla ostravská ve velkém městě pražském

autor edmond rostand
režie martin františák
dramaturgie tomáš vůjtek
scéna marek zákostelecký
kostýmy marek cpin
hudba petr hromádka
překlad jaroslav vrchlický
šermy petr sýkora
pohybová spolupráce zoja mikotová

hrají
roxana sylvie krupanská / dueňa zdena przebindová / cyrano tomáš dastlík / kristián lukáš melník / de guiche norbert lichý / ragueneau jan vápeník / le bret jan vlas / de valvert, mnich, kapitán dušan urban / dáma z bufetu, herečka - subreta, marta markéta haroková / matka představená kateřina krejčí / lisa, sestra klára tereza vilišová / ligniére, montefleury, kadet tomáš krejčí / kadet jan kovář, štěpán kaminský, lukáš adam, robert kozmík / cuigy, carbon jiří müller

premiéra 26. března 2010
derniéra 6. května 2011
délka 2 hod. 40min

Jaroslav Vrchlický si ve své předmluvě k překladu Rostandova Cyrana pochvaloval, že „hlavní motivy hry Rostandovy jsou historicky prověřeny, neb aspoň se nepříčí nijak historické možnosti.“ Avšak už v roce 1933 poznamenal vydavatel Cyranových děl Francois Lachévre, že autor „by se v platonickém milenci Roxanině nepoznal. Kdyby měl možnost, rozhořčeně by proti své karikatuře protestoval: měl důvod očekávat, že slávy dobude svými koncepcemi filosofickými a vědeckými, jež jeho dobu předstihovaly o sto let, a zatím jí dosáhl z titulu jemnocitnosti srdce, kterou u něho nezjistil ani jeho otec, ani jeho nejdůvěrnější přátelé. Kdo kdy viděl takovou mystifikaci?“ Svým způsobem měli pravdu oba.