lekce hitchcock
vytvořit emoci a pak ji udržovat / diváci alfreda hitchcocka v hledišti divadla petra bezruče / s herci by se mělo zacházet jako s dobytkem / hitchcock picture / vždy se snažte, aby diváci trpěli co nejvíce / pokud nebudu sám sebou, kdo bude?
autor štěpán gajdoš a kol.
režie
štěpán gajdoš
dramaturgie
emil rothermel
výprava a light design
petr vítek
hudba
ondřej švandrlík
asistent režie
marek david
pohybová spolupráce
barbora nechanická
hrají
alfred hitchcock
norbert lichý / françois truffaut
ondřej brett / chór
jakub burýšek, vojtěch johaník, markéta matulová, yvona stolařová, josef trojan /
lenka kučerová
premiéra 31. března 2023
derniéra 8. prosince 2023
délka 1 hodina a 25 minut (bez přestávky)
partnerem inscenace jsou pánské obleky BANDI
Lekce Hitchcock v Divadle Petra Bezruče pojednává o hranicích mezi filmem a divadlem i o hranici humanity
Štěpánu Gajdošovi se ve výsledku, na kterém se autorsky podílí celý tvůrčí kolektiv včetně herců, podařilo vytvořit inscenaci, ve které je divákova pozornost upoutána od prvního okamžiku až po poslední slovo. V jevištním dialogu mezi filmovými a divadelními prostředky zde vítězí divadlo, a tak to také má být, neboť publikum sedí v divadelním, a ne filmovém hledišti. Zároveň se daří z velké části navodit i atmosféru z natáčení nejslavnějších hororových scén filmů Psycho a Ptáci. Gajdoš také velmi funkčně pracuje s tempem i rytmem a využívá každé možnosti k vytvoření úlevného pobavení a úsměvu na tváři občas docela vystrašeného diváka.
Lekce Hitchcock vypovídá o filmovém řemesle i osobních názorech
Štěpán Gajdoš napsal a zinscenoval hru, v níž poučeně, s nadšením a důvtipem vzdává hold mistrovi, hru, kterou by měl navštívit každý, kdo obdivuje filmy Alfreda Hitchcocka. Dozví se nejen o jeho filmařských názorech, ale i o těch lidských. S jedním z nich mistr uzavírá hru, a to skeptickým tvrzením, že největším problémem je, že člověčenstvo je špatné.
LEKCE HITCHCOCK: Štěpán Gajdoš a kol.
Konejšivá a zároveň vemlouvavě ironická dikce charismatického Norberta Lichého, který se Mistrovi blíží i podobou, udržuje inscenaci v příjemně vyprávěcím duchu, ta jinak simuluje různé situace z natáčení, připomínající už jmenované Psycho, ale také další Hitchcockovy snímky jako Okno do dvora, Vertigo či Ptáky. Vyslechneme si i režisérovy úvahy o rozdílu mezi divadlem a filmem (to první „médium“ je při zobrazovaní téže situace pokaždé jiné, to druhé scénu zakonzervuje, zato se její podoba při vznikání dá někdy i dlouho vylepšovat).
S herci by se mělo zacházet jako s dobytkem (Lekce Hitchcock)
Právě v těchto fyzických akcích, kdy herci prolézají všemi zákoutími divadelního sálu, se snad nejvíce projevuje tvůrčí potenciál celého bezručovského týmu. Nejenže soubor působí, jako by byl s divadlem takřka jedno tělo jedna duše, a vytváří při tom dojem dokonale synchronizovaných mravenců v mraveništi. I divák si, jelikož se tyto akce odehrávají všude kolem něj, po chvíli připadá do představení zcela ponořen.