otec
černá komedie o důležitých věcech / jeden otec, jedna dcera a mnoho nezodpovězených otázek / milá zlatá, přestaň mi laskavě všechno tisíckrát opakovat / jak bych mohl zapomenout / proč musíš vždycky všechno tak komplikovat?
autor florian zeller
překlad
michal zahálka
režie
jan holec
dramaturgie
peter galdík
scéna a kostýmy
pavla kamanová
hudba
nikos engonidis
hrají
andré
norbert lichý / anne
markéta haroková / pierre
lukáš melník / laura
barbora křupková / muž
jáchym kučera / žena
magdaléna holcová
premiéra 26. května 2023
derniéra 12. ledna 2024
délka 1 hodina a 20 minut (bez přestávky)
partnerem inscenace jsou pánské obleky BANDI
ocenění
norbert lichý získal roli andrého cenu divadelní kritiky 2023 a cenu jantar 2023 v kategoriích mužský herecký výkon roku / inscenace otec získala cenu jantar 2023 v kategorii inscenace roku
Norbert Lichý v inscenaci Zellerovy hry Otec poskytuje divákům mimořádně silný emocionální zážitek
V případě Norberta Lichého by se opravdu těžko hledal vhodnější text vycházející vstříc jeho obrovskému rejstříku interpretačních schopností. A Lichý v roli Andrého na jevišti opět exceluje. Jeho role je fyzicky i psychicky nesmírně náročná. Je po celou dobu představení hraného bez přestávky na jevišti. S mírnou nadsázkou lze říci, že je tak skvělý, až se na to nedá dívat. Ano, vnímavý člověk v hledišti zažívá tak silné emoce, že místy skloní hlavu, aby neviděl to obrovské utrpění, který André prochází.
Ladislav Vrchovský / 27.5.2023
Čerstvé květnové divadelní premiéry: Norbert Lichý bojuje s demencí
Inspirace stejnojmenným oscarovým filmem z roku 2020 se nedá přehlédnout. Z toho důvodu nutno ocenit přístup Lichého, jenž Andrého pojal s větší nadsázkou než jeho protějšek Anthony Hopkins. Skutečnosti určitě dopomáhá i divadelní médium. Herec totiž dokáže přirozeně vycítit příchod smíchu ze strany diváctva. V důsledku se nebojí využít možnosti vyřčení repliky sarkastickým tónem – například když Anne vyčítá, že neustále na něco zapomíná. Lichý se zároveň nepokouší o vytvoření politováníhodné postavy. Jeho André je otravný a příliš sebevědomý. V momentě, kdy se poprvé setká s Laurou (Barbora Křupková), stojí vzpřímeně s vypnutou hrudí, u čehož ji zahrnuje komplimenty, a později ji vyzve k tanci waltzu. Zkrátka se snaží o navrácení starého šarmu. O to smutněji působí závěrečná scéna...
Otec je černá komedie o těžké nemoci starého muže
Hra Otec je sevřená, bez zbytečného slova, soustředěná kolem ústřední postavy, která takřka neopustí jeviště. Její postupnou proměnu z nepříjemného suveréna v politováníhodnou trosku ztělesnil Norbert Lichý s takovým mistrovstvím, tak přesvědčivě a sugestivně, že je to až neuvěřitelné. Režisér Jan Holec spolu s ním a ostatními herci vytvořili nezapomenutelnou inscenaci.
Cesta do hlubin zapomínání / Ostravské Divadlo Petra Bezruče uvedlo hru Floriana Zellera Otec
Kreace Norberta Lichého představuje výsostně osobní herectví, jeho André vykazuje celou škálu změn v psychice, pramenících ze ztráty jistoty. Dokáže být šarmantní, ale také podrážděně útočný, plačtivý i podezíravý.
Ost_ra_var 2023
Bezručovská varianta Jana Holce je o něco kratší, hraná bez přestávky, dokáže ale na jeviště přenést podobně silné emoce. V Praze zářil v hlavní roli Jan Vlasák, tady lze obdivovat mnoho odstínů herectví Norberta Lichého. Na ploše zhruba osmdesáti minut dokázal vytvořit portrét starého muže zoufale zápasícího o svou důstojnost, který se stále více proměňuje v bezbranné dítě, což vrcholí voláním maminky a závěrečným gestem ukazujícím touhu po lidské blízkosti.
OST-RA-VAR: Otec – něžné drama o stárnoucím muži ztraceném ve vlastním světě
Svou situací frustrovaný muž si nevraživost vybíjí na své starší, trpělivě pečující ale vyčerpané dceři, kterou mnohokráte častuje výrazy jako „bezcitná manipulátorka“. Této role se ve většině scén ujala perfektně Haroková, která spolu s Melníkem tvoří věrohodný dlouholetý pár zatížený těžkou životní zkouškou v podobě přítomnosti člověka na nich kompletně závislého.
Fragmenty rudého srdce (No. 4)
Divadlo Petra Bezruče svůj nepochybně silný ročník završilo reprízou černé komedie Floriana Zellera Otec, v pokorné, leč filigránsky přesné režii Jana Holce. (...) Důraz je kladen na enormní koncentrovanost výborně sehraného kolektivu. Jeho doyen pak v titulním partu odzbrojuje zralým nadhledem i rošťáckou bezprostředností věčného chlapce. Výkon, na který se nezapomíná a jedna z nejpovedenějších položek letošní programové sady. Veliké díky!
rovnou do varu
Nápaditý je především zadní prospekt složený z hranolů, jejichž otáčením se postupně vyjevuje černobílá fotografie navracející Andrého ve vzpomínkách zpět do dětství, s čímž koresponduje i jeho čím dál infantilnější chování. Divák je tak neustále ve střehu a spolu s Andrém se snaží v absurdním světě zorientovat, zároveň však soucítí s milující, avšak čím dál vyčerpanější dcerou v empatickém podání Markéty Harokové. Nezapomenutelný zážitek. Anebo…?