história istého násilia / dějiny násilí

podle románu édouarda louise histoire de la violence

autor édouard louis
překlad andrea černáková
scénář barbora chovancová, martin kubran
režie barbora chovancová
dramaturgie martin kubran
scéna a kostýmy anna chrtková
světelný design michaela beniač
hudba a zvukový design daniel šimek
výtvarná spolupráce daniela mesárošová
pohybová spolupráce daniel raček
technická spolupráce eduard mikuš, michaela beniač

hrají
tadeáš bolo, marián chalány, alexandra palatínusová, jakub švec

premiéra 27. září 2024
délka 1 hodina a 50 minut (bez přestávky)

podle románu édouarda louise histoire de la violence / copyright © 2016, édouard louis / všechna práva vyhrazena / poprvé vydalo editions du seuil v roce 2016 / z verejných zdrojov podporil fond na podporu umenia

divadlo ludus

Histoire de la violence Édouarda Louise, autora autobiografických iniciačních novel, je především autentickým, a přitom analytickým záznamem vlastního setkání s násilím. Jako ten, kdo přežil surové znásilnění a pokus o vraždu, se odmítá identifikovat s definitivní nálepkou „oběť násilí“. Sám zažívá a současně popisuje posttraumatický stres, druhotnou viktimizaci a vlastní cestu ven z pasti.

Moje bolest, moje zranění, můj strach se staly materiálem, obsahem vyšetřování případu násilí, podkladem pro lékařskou zprávu, policejní zprávu; staly se soudní kauzou. Bylo tedy třeba z kauzy vytvořit literaturu, pevně uchopit svůj příběh do vlastních rukou, stát se hlavním aktérem skutečného vlastního příběhu. Z objektu násilí se změnit v subjekt vyprávění.

o autorovi
Édouard Louis (1992, narozen jako Eddy Belleguelle) je prozaik a sociolog pocházející ze severofrancouzské Pikardie, autor pěti románů (Skoncovat s Eddym B., Dějiny násilí, Kdo zabil mého otce, Boje a proměny jedné ženy, Jak se stát jiným).

Už jeho první kniha Skoncovat s Eddym B. ho katapultovala mezi celosvětově nejčtenější autory mladé generace. Ve své tvorbě dává programově zaznít hlasem těch bez hlasu, využívá při tom vlastních zážitků a zkušeností z dospívání v prostředí zapomenutého vyloučeného regionu plného chudoby, rasismu, prekariátu, alkoholismu a násilí.

Ve druhém románu se vrací ke skutečným událostem Štědrého večera roku 2012, kdy musel ve svém pařížském bytě čelit sexuálnímu útoku od muže, kterého pozval k sobě domů. Poukazuje na kolotoč institucionálního násilí, kterému musí následně „jako oběť“ takového činu ještě dlouho čelit.