střípky ženy
komorní rodinné drama / hranice mateřské lásky / na kolik kousků je možné roztříštit ženskou duši? / a kdo ji dokáže poskládat zpátky? / stát se matkou není ostuda / ale stát se matkou, která nemiluje své dítě?
autor kata wéber
překlad
tatiana notinová
úprava
peter galdík, jan holec
režie
jan holec
dramaturgie
peter galdík
scéna a kostýmy
ján tereba
hudba
ivan acher
pohybová spolupráce
klára dybalová
kamera
tomáš nikel
zvuk
marcel weiss
střih
miroslav bláha
mix zvuku
jakub krajíček
hrají
maja
alexandra palatínusová / lars
marián chalány / magdaléna
kateřina krejčí / monika
magdaléna holcová / vojta
josef trojan / zuzana
markéta haroková / eva
barbora křupková
premiéra 24. listopadu 2023
délka 2 hodiny a 50 minut (včetně přestávky)
upozorňujeme diváky, že se ve hře objevují vulgarismy, tabákové výrobky a že některé scény mohou rozrušit citlivé povahy / doporučujeme návštěvu od 15 let
Nová inscenace Střípky ženy u Bezručů si hlasitě říká o ta nejvyšší divadelní ocenění
Zařadit výchozí text žánrově je celkem obtížné. Má v sobě prvky vážného psychologického dramatu, tragikomedie i komedie zároveň. Režisér spolu s dramaturgem Peterem Galdíkem i s herci potenciálu textu využívají v plné míře. Publikum se baví, vzápětí však všem tuhne krev v žilách. Dá se říci, že Jan Holec si s city diváka i atmosférou a náladou v hledišti docela pohrává. A stejně tak i všichni, kteří plní herecké povinnosti v zájmu vyznění celého představení. (...) Herecký výkon Alexandry Palatinusové lze bez nadsázky označit za vrcholný. (...) Kateřina Krejčí zde opět potvrzuje své velké herecké umění a nezměrnou zkušenost. Její Magdaléna je další postavou, na kterou při ohlédnutí za mnohaletou hereckou érou této herečky u Bezručů nebude možné zapomenout. (...) Střípky ženy v Divadle Petra Bezruče lze bez nadsázky označit za horkého kandidáta na mnohá nejvyšší divadelní ocenění. Dlouhý potlesk premiérového publika vestoje je toho dokladem.
Ladislav Vrchovský / 25.11.2023
Střípky ženy jako intimní portrét ženy vyrovnávající se s těžkou ztrátou
Maja si pomoci musí sama, udržet si svou rovnováhu a ty střípky, na které se rozpadla, nějak posbírat a poskládat. To vše se díky intenzivnímu vcítění do role Alexandře Palatínusové dokonale podařilo. Stejně přesně a věrohodně přihrávají ostatní, ať už v rolích příbuzných nebo jejich partnerů. Spolu s režisérem Janem Holcem tak vytvořili přesvědčivou a strhující inscenaci, v níž se úspěšně mísí vážné drama s tragikomedií.
Tajemství tažená z kuchyňských trub
Dvojjediným srdečním svalem mimořádného projektu jsou pak dva výkony, jež nezdráhám se označit za impozantní. Kateřina Krejčí niterně, avšak nepateticky a za vydatného použití extra suchého humoru ztvárňuje mateřskou postavu zraňující i zraňovanou, přesto však nikdy nepřestávající milovat. A konečně Alexandra Palatínusová stvořila fascinující bytost, moderní heroinu Maju, která je bez přehánění jedním z nejpřesvědčivějších portrétů současné ženy, s jakým se dnes můžete v divadle setkat. Trauma sugestivně přetavené v sílu.
kachny v dusném dramatu / herecké výkony na ostravském jevišti vás nenechají ani na okamžik vydechnout
Hra svou strukturou trochu připomíná Lettsův Srpen v zemi indiánů (dominantní nemocná matka a dcery), je ovšem sevřenější. Nabízí příležitosti pro kvalitní herecké výkony, které žádný z účinkujících nepromarní. (...) Inscenace neztrácí ani na okamžik napětí a patří k dalším uměleckým úspěchům ostravského souboru.
Dejme si šanci / Šanci jít dál...
Inscenace Střípky ženy citlivým způsobem poukazuje na velmi aktuální problematiku rodičovství, přijímání nebo odmítání generačních traumat či ztráty blízké osoby. I přes náročnost těchto témat je hra z velké části postavena na briskním slovním humoru, pramenícím nejen z jisté dávky cynismu a ironie, ale také ze stereotypního zobrazení mezilidských vztahů, které do určité míry reflektuje přetrvávající dynamiku napříč různými rodinnými zázemími. Díky výstavbě textu a Holcovu režijnímu uchopení nabízí inscenace nadhled a přiměřený odstup od všech náročných situací zpřítomněných na jevišti. Takovýmto způsobem nám režisér dává přímo terapeutický návod k vyrovnání se s bolestí.
